sedím

Už to ve mně vře. Rozbaluji čokoládu a nalévám víno… chci se uvolnit. Uvolnit a na pár okamžiků ucpat to mé libido, co mi nenechá chvíli klid a pořád něco na mě huláká. Chci, aby bylo alespoň na chvíli v klidu. Nemůže ztichnout? Nemůžete ho někdo umlčet? Prosím!

Vážně toho chci tak moc?

Mám dneska vycházku bez večerky. Dostala jsem vycházku a sedím doma. Neměla jsem doma sedět, ale nechci hned lovit záložní plán, když plán původní nevyšel.
Takže sedím. Utápím se ve sklence. Zouvám boty, svlékám se… a co? Co budu teď
dělat? Číst? No tak to nehrozí. Myšlenky se mi honí hlavou, protože nevím proč
sedím doma a jestli se mám bát, že se tomu, co měl přijít něco přihodilo nebo prostě nemohl? Jenže kdyby nemohl, ocenila bych, kdyby mi to prostě řekl. A
vím, že by to uměl říct, kdyby mohl. Takže jsem zpět u obav, co když…. Nebo jsem tak až nesmyslně tolerantní, že se snažím omluvit, co mi omluvitelné nepřijde?

Víno bylo původně hodně dobrý, teď už se mi zdá nějaký
vyčpělý. Raději tu flašku vypiju celou. Co bude zítra?