Taky to tak někdy máte?

Normální hezký den, sluníčko svítí, doma jste sami, všechno v pohodě, chystáte se na večerní "chvilku" a pak najednou z ničeho nic, protějšek nesmyslně vybouchne a veškerá nálada a chutě jsou pryč a i když by se snažila sebevíc, prostě ta chuť už není. A trvá to jeden den, dva a pořád žádný náznak k lepšímu, tři čtyři a už to nutkání je větší než chuť na rakvičku se šlehačkou, ale stále nic. A přesto víte, že jeden jediný pohled, nebo náznak by to možná napravil, ale proč z mé strany, když nejsem viníkem?

Kurva, já bych ale už tak šukal...

V mládí jsme říkali " nezoufej, strč ho do úlu a zabouchej "

A jak se ta chvilka protahuje, nějak ta chuť odchází a je menší a menší a už vím, že to nebudu já, kdo by měl něco napravovat.

Teda, kam až to takhle může zajít?

Ženy, jak to řešíte Vy , když máte hroznou chuť na sex a manžel nebo přítel s Vámi nemluví ?

Tak se jdu projít :-)