Nečti to, když se ti to nelíbí
Je špatné mít v hlavě obyčejný popelářský mozek a tedy nechápat myšlení všech, kteří to dotáhli v rozvoji své inteligence někam dál a výš.
Ano, máte pravdu, to, co nazývám mozkem, mně navíc velice často padá do kalhot, jen si nejsme jistý, v které části svého pohlaví pak mozek mám, zda je v pytlíku mezi koulemi, u kořene penisu nebo schovaný v žaludu.
Každopádně, zatím se žádné můj mozek zcela nepodařilo vysát, dokonce ani netuším, zda jeho olizováním se přenesla alespoň nějaká moje myšlenka do hlavy slečen a paní.
Ale k tomu, co mně dneska vrtá hlavou.
Je pravdou, že jsem panic a nešukám, dokud se nenaučím pořádně šukat. Chci totiž svoji vyvolenou umět řádně uspokojit.
Proto taky nikdy nelezu do vody, pokud se nenaučím plavat. A nikdy nechodím do hospody U lháře. Do ní nikdo nechodí, protože je tam vždycky plno lidí.
A taky nečtu blogy, které se mi nelíbí. A radím to i ostatním, hlavně těm, kteří čtou tyto řádky. Radu máte v nadpisu.
Mimochodem, všechna písmenka, která jsem použil, tvoří tento můj blog. Když jedno písmenko smažu, bude to ještě blog?






Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing.