Dva pytle

Pokud máte raději veselé texty, tady je jeden ode mne k mání. Život se skládá hlavně z náhod a některé se stávají maximálně jednou za deset, či dvacet let, jak by konstatoval dr.Chocholoušek. Berte tedy tuto snad úsměvnou historku, jako velkou vzácnost.

Byla neděle a já se chystal navštívit svou máti. Skoro vždy, něco vezu k ní i od ní. A že toho je někdy více, používám takové ty černé igelitové pytle. I tentokrát a protože jsem měl trochu zpoždění, bafnul jsem pytel, naházel do něj příslušný obsah, včetně mobilu a peněženky. Už jsem byl v autě, když jsem si vzpomněl, že bych sebou při té cestě mohl vyvést i plastový odpad, jelikož poctivě třídím. Vrátil jsem se a vzal i ten. Přihodil jsem ho do kufru vozu a vystartoval. V jedné vesnici u silnice jsou kontejnery, takže stačí jen na chvíli zastavit a rychle se toho zbavit. Což jsem, jako obvykle provedl.

A už jsem u mámy, dáváme kafe a pokec. Tak jak vždy, pro mě má, něco teplého na zub a já, jakožto mlsný labužník, tím určitě nepohrdnu. Už se mi sbíhají sliny, těším se a jsem v dobrém rozpoložení. Pak si vzpomenu na věci v pytli, jdu k němu a chci je vybalit. Hezky si ho začnu vysypávat na stůl, když v tu chvíli mě pohladí mráz po zádech. To co vidím, nepřivádí k šílenství jen mě, ale i máma ječí, co jí tam dělám za bordel. Z pytle se totiž vyklubal ,,pytel odpadový,, a ten s věcmi, se momentálně nacházel v kontejneru na návsi.

Co Vám budu povídat, radostí jsem ku stropu neskákal, jelikož v peněžence bylo asi šest litrů, včetně dokladů a kreditní karty. A to jsem, rozhodně oželet, jen tak nehodlal. Říkal jsem si, v neděli popeláři (např.gapore) nejezdí, snad budu mít štěstí a najdu to tam, jako v úschovně na nádraží. Bezdomovci se flákají ve větších městech, jinak by to byl pech. Musel jsem se tedy, vzdát maminkovské dobroty a naskočil jsem urychleně do auta.

Když jsem dorazil na místo pohromy, bylo už šero. Což jsem na jednu stranu uvítal, že pod rouškou tmy, nebude tolik vidět, mé přehrabování konťasu. Avšak na druhou stranu, tam bylo vidět kulový. Měl jsem sice po ruce baterku, ale jak na potvoru, byla téměř vybitá. Otevřel jsem víko a šátrám, kde je ten můj pytel. Bohužel, už to tady někdo navštívil a pár krámů i přihodil. Přesto jsem to nechtěl vzdát a v podstatě jsem byl donucen, tam přímo vlézt. A zaplať bůh, u dna jsem ho konečně vylovil. Jistě si dokážete představit tu úlevu, že nebudu muset běhat po úřadech a rovněž mi zůstalo, něco i na chleba. Jen, co jsem opustil místo činu, už tam byla nějaká paní s odpadem. To by fakt byla pecka, kdyby to otevřela a já na ni vykoukl se slovy ,,dobrý den, není to tak, jak to vypadá,, holt, asi bych se představil, jako ekologický mužík na inspekci tříděného odpadu.

No alespoň, že ten svůj pytel, nemohu takto nikde a nikdy zapomenout...