A vyletěl ptáček

Můj život…co je vlastně můj život ? Já bych řekl, že to bude jedna velká pouť s různými atrakcemi. A stále, jsem ještě zdaleka, na všech nejezdil. Nevadí, však se přeci říká: ,,dočkej času, jako husa klasu,, a nebo ,,trpělivost růže přináší,,. No, musím z praxe potvrdit, že na tom přinejmenším, něco bude. Ale nyní, se pohodlně usaďte, budeme totiž fotit…

Bylo jedno krásné bílé jitro a já se právě pomalu probouzel do nastávajícího dne. Jistě dobře znáte, to ranní fackování nemilosrdného budíku, oční mžourání a rovnání kostí v těle. Nakonec, se Vám přeci jenom podaří vyplazit z vyhřátého pelechu a zamíříte rovnou do koupelny, za účelem vykonání hygienických návyků. Ale co se stane, když…

Dost možná, že Váš pošťák zvoní vždycky dvakrát, ale má pošťačka, pouze jednou, za to však dlouze. Tento signál pro mne, přišel v choulostivou dobu, nicméně jsem se sebral a vyšel ku brance, tak jak jsem byl, to jest v pyžamu. Důležitou poštu a kus pěkný ženský, nemohu jen tak, nechat čekat. Otevřu tedy, pozdravím a ona praví: ,,máte tady rekomando, podpis prosím,, i já odpovídám: ,,ano prosím, děkuji a kde to mám podepsat,,. Ihned mi zapůjčí tužku a dokument s podložkou a já píši. Po té mi předává doporučený dopis se slovy ,,a příště mě u toho, prosím nefoťte,, a odchází se šibalským úsměvem k poštovnímu vozu. Civím na ni a přemýšlím, co tím sdělením, asi myslela, když žádný fotoaparát v ruce nedržím. Jenže…

Ono šlo totiž úplně o jiný druh focení. Takové, které jen tak, ledaskdo nezažije. Snad jedině tehdá, pokud nosíte pánská pyžama, skládající se z vrchního a spodního kalhotového dílu, který navíc v některých případech obsahuje nezajištěný poklopec k rychlému vysunutí mužské chlouby. A právě zde a v onu chvílí, si ten můj ptáček nepozorovaně vyletěl na obdiv, této úřední osobě. No, nedali byste mu jednu za kouli ?