Mínusy žívota

Asi to patří spíše jinde než tady, ale zajímalo by mě co vy na to.
Já jako malá jsem vyrůstala v rodině kde otec matku týral domácím násilím. Bil jí, zakazoval jí co se dalo a taky proti ní stavěl děti. No jsem už delší dobu dospělá mám své dvě krásné děti a partnera sice občas na zabití, ale asi jinak moc fajn. Kdo ví co by řekl o mě. Jsem vděčná za to, že můj partner je CHLAP. On by nikdy ženu neuhodil. Vím to dá se říci přesně. Jsme spolu 12 let a nikdy mě nepraštil.
Zato můj bratr se potatil. Moc mě to trápí, má svou družku a s ní má krásného syna. Nedávno mi volal, že musel dát babě doma pěstí. Mám jí přijít pohlídat aby on mohl do práce. K tomu bla bla bla. Přišla jsem za svým synovečkem, on s maminkou vyplašený a maminka mi ještě smutně k tomuto dodala: "no kdyby mě jen bil, ale on si do mě i kope". Chudák holka. Dětství měla na prd, rok a půl je teprve dospělá a už má prcka skoro ročního.
Tak se sama sebe ptám: jak si to ti chlapi vůbec můžou dovolit! Třískat ženskou a ještě se s tím chlubit příbuzným nebo někomu vůbec! Já bych takové lidi nejraději řezala nožem a do ran jím sypala sůl.