Naplnění

Dali jsme šanci svým hvězdám na nebi.
Držíme si dlaně v dlaních a s pohledy vpitými do očí proti sobě přemítáme.
Bojím se, že tě neudržím.
Bojíš se, že se vytrhneš.
Vyčítáš si, že pro mne nebudeš dost dobrá a já budu zklamán.
Vyčítám si ten hazard, že jsem ti slíbil modré shůry a přitom tam nedosáhnu: co když tě zklamu!?
Strachuješ se, že když to s tebou nevydrželi ti předemnou, jak bych mohl já.
Svírá mne obava, že když si k tobě nedokázali najít cestu oni, zvládnu to já?
Svěřuješ mi s důvěru svoji mysl, duši, tělo i osud a já zpytuji svědomí, zda bych měl vůbec mít na starosti třebas jen křečka.
Ptáš se -- proč si vybral mne? Co na mně vidí?
Zpytuji -- čím to, že jsem dostal tvoji důvěru právě já? Čím jsem si ji zasloužil?
Pochybuješ, zda to nebyl neuvážený krok a jak moc to bude bolet tentokrát.
Váhám, jestli ti přecijen nebylo lépe beze mne.
Jsi štěkna a potvora hádavá, co když nedokážeš v pravou chvíli zmlknout?
Jsem paličák a tvrdohlavec, co když ti nebudu umět v pravou chvíli naslouchat?
Chceš vše udělat pro to, abych byl vždycky spokojen, ale co když to pro mne bude málo?.
Hodlám udělat cokoliv, abys nebyla nikdy nešťastná, ale bude to stačit?
Předsevzala sis, že neklopýtneš, nezabloudíš, neselžeš.
Přísahal jsem si, že ti budu vždy tak nablízku, abych tě včas zachytil, když budeš padat.
Odhodláváš se, že vedle tebe budu usínat šťasten, když se mi stulíš do náruče a zavrtíš prdelkou v mém klíně.
Těším se, jak budeš vstávat s radostí, když ti ráno umíchám vajíčka a na toast s máslem položím ohřátou bressolu.
Ta divoká láska nás naplnila.
Naplnila nás obavami.
Obavami ze sebe samých a strachem o druhého.
Jsme nezkušené děti s ambicemi římských císařů.
Kdo ví, kam tohle povede.
Zatím nás k sobě žene síla plutoniové rozbušky a okamžik velkého třesku se blíží.
Není cesty zpět: co bohové nespojili... tomu se člověk nevyhne.
Modlete se za naše hříšné duše.
:-)

------------------------
(text patří do příběhů počínajících povídkou "Nesvedení")