Jsem hloupá

Není to náhlé zjištění. Je to fakt, který tvrdím už několik roků. Jsem hloupá.

Je úplně jedno, do kolika jsem chodila škol … všechno jsem zapomněla. Knihy nečtu. Pár knih jsem zkusila přečíst, ano, líbily se, byly supr, skvěle napsané, jenže … zavřu knihu a zapomenu, o čem byla. Za týden už nevím, že jsem nějakou knihu četla, tak proč vůbec číst. Nečtu a jsem hloupá. Nedívám se na filmy. Vetšinou jim nerozumím. Z devadesáti minut mě zaujme třeba jen jedna věta, nezávisle na ději filmu, který jde mimo mě. Nemá význam se dívat na filmy. Nedívám se a neznám. Televizní noviny nesleduji, nemám přehled o tom, co se děje ve světě. Svět lidí je moc složitý. Neposlouchám hudbu. Neznám názvy skladeb autorů tzv. klasiky, neznám současnou populární i další hudbu. Nic pořádně neumím. Nic. Žádné řemeslo, umění, činnost ... Mám ve všem neskutečné mezery. Tak velké, že by se v nich ukryla všechna letadla, co jsou právě v oblacích. Nevím, o čem bych si s někým povídala, kdybych někoho potkala. Jsem mlčenlivá a o všem vím téměř nic. Jsem zkrátka hloupá.

(Přesto – možná jedno bohatství v sobě ukryté mám.)