Nikdy nevíš, kdy se nevrátíš

Víš, nemám ráda ty ranní neshody, kdy každý překotně pospíchá. Kdy rodič stojí jak policajt u stolu nad dětmi, aby alespoň vypily čaj, a pak je honí s kartáčkem na zuby. Kdy sourozenecká nevraživost stoupá k bodu varu a nervozita zmrazí vlídnost víc než mráz na Antarktidě. Nelíbí se mi náhlé odchody s prásknutím dveří bez pozdravu, pusy a úsměvu. Nikdy totiž nevíš, která tvoje slova budou ta, co druhý uslyší naposledy, a který pohled do tváře bude tím posledním. To pak ještě v autobuse všem píšu alespoň krátké zprávy se slovy: Mám tě moc ráda. Opatruj se. Snad pro ten případ slova - Poslední.

---

Příbuzenskou stezkou by se dalo dojí k tomu, že by oba dva mohli být mými dědečky. Jeden byl tatínkem manželky mého strýce a druhý otec mého nevlastního táty. Oba báječní. Oba jsem viděla jen jednou.

---

Bylo jarní odpoledne s modře malovanou oblohou a vzduch voněl třešněmi. Projedu se na kole, řekl své ženě. Kolo bylo jeho vášní a ta každodenní několikakilometrová trasa téměř drogou, bez níž by den nebyl úplný. Rozloučili se a on šlápl do pedálů. Ručičky na hodinách ukazovaly, že by touto dobou měl být zpátky. Žena vzala telefon a vytočila jeho číslo. Nevyzváněl moc dlouho, než se ozval hlas: Majitel tohoto telefonu měl nehodu a je mrtev. To je snad špatný vtip, prolétlo ženě hlavou. Ale proč by si někdo vymýšlel tak černé vtípky. Snad jenom … osud? Možná ta myšlenka byla jen okamžitým obrazem odmítnutí tak kruté skutečnosti.

---

Jenom si dojdu do obchodu, řekl své ženě. Možná tam ani nemusel jít, jen prostě chtěl. Obchod nebyl daleko, coby dvě ulice bylo třeba přejít. Avšak na té jedné, když ji po značeném přechodu přecházel, se ozval skřípot brzd osobního vozu a rána. A pak jen siréna sanitky v dálce utichala …

---

Už desítky roků si hlídám poslední pohled do tváře a poslední slova. Snažím se zklidnit rozbouřenou vodní hladinu vztahů a mrzí mě, když se to někdy nepovede a jen ticho po ráně zabouchnutých dveří skryje budoucnost. Může být mrazivá.

A tak alespoň kvůli ní píšu krátké zprávy se slovy: Mám tě ráda.

Protože nikdy nevíš, kdy se někdo nevrátí.