Vždy zaskočená

Po všech těch výprascích, ponižování, sejmutí tě na samé dno... Pro ten pocit aby ses citila jako špinavá děvka, lůza, moje zlobivá holčička, uvázaná k větvi, trámu, prosit o orgasmus... TY která sis luskla a měla si na lopatě kohokoliv. Vše si to rozpoutala sama, ty víš... Dokážeš mě zkrotit? Na to nemáš a tak podobně :-) Pomalu mi začala ale chybět něžnost,.. Ta chvíle, když horkým dechem se roztřese to oddané tělo v očekávání to dechberoucí vzrušení z těch nejjemněších dotyků a společné vnímání toho že není nic, jen ty a já. Jelikož sme na stejné vlně cítila si to stejně že už to prostě chybí. Prostě si vtipným tónem vykřikla: Doprdele.. já chci už něhu! :-) . Byl krásný slunečný den, Slunce se už blížilo k lesu. Dojeli sme autem k jednomu rybníku. Měl sem to trochu promyšlené. Veděl sem, že se vněm už nikdo dlouhá léta nekoupe a že až tam dojedem, bude břeh jen pro nás. Co bylo mou hlavní myšlenkou... Trochu bokem od hlavniho vstupu do rybniku je obrovský kámen bez ostrych hran. Pevně zakotvený na kraji břehu jenž ho svou bezcitnou čistotou od vody oddělil. Divila ses proč sebou neberem deky. řikala si: Vždycky je berem! A jako spravnej rozmazlenej spratek: Já chci deku! ... A pití! :-) ...miluju tě :-D vedl sem tě za ruku a lehce osahával. V hlavě sem měl nejistoty... Je ten kámen ve stejnem stavu? Nebude moc zarostlý? doufam že tam nikdo nevenčí psa a tak podobně. Po chvíli se všechny mé starosti rozplynuli. Zastavil sem tě poblíž břehu, poprosil tě ať jen mlčíš a posloucháš mě. Začal sem tě svlekat,no minisukně a tričko bylo opravdu hned dole :) moje nahá sladká nevinná holčička... vzal sem tě do náručí, pomalu odnášel k onomu kameni a co nejjemněji tě na něj uložil hlavou k hladině. Jeho tvar ti jasně přikázal být celá lehce prohnutá a nevidět nic jineho než zapadající slunce a jeho odraz na klidné hladině. Klidná hladina kterou rušil snad jen dotek tvych konečků vlasů. I když sem se tě dlouho nedotkl.. cítila si že tam u tebe jsem. Neohlížela ses. Jen si sledovala jak obloha rudne a já sledoval tebe jak se pomalu oddáváš tomu prostředí... Ten kámen byl horký... Ten bezcitnej, stovkami let ošlehanej obr předával takovou láskou to teplo co od slunce přijmul do těla mého koťátka. Doteky sem velmi jemně stupňoval... Pomalu... Líbal tě všude, napínal tu chvíli při západu slunce... Roztahl tve nohy od sebe začala si dýchat velmi hlasitě ...ale né! Ještě né! Líbal sem ti nohy a mnul je v rukách,ale.... nevydržim to dlouho když jí mám před sebou, připravenou, sladkou... Bože jak já miluju jí mít na jazyku, v puse, ta neuvěřitelně slastná kombinace mandlí a té nejjemnější smetany.... Slunce zapadlo a můj obličej do tebe také