Z toho "mraku" pršet nebude

Sedím v autobuse a bezmyšlenkovitě sleduju krajinu za okýnkem. U nás už určitě leje, slyším za sebou. Koukni se na ty mraky. Kouknu taky na mraky a pomyslím si – Teď pršet nebude. Nesmí. Potřebuju, aby aspoň dvě hodiny nepršelo. Budu nejmíň dvě hodiny v terénu a voda se mi nehodí. Pršet určitě nebude, koukám na ty velký šedý mraky plná optimistických myšlenek. Mapy na Aladinu přece ukazovaly velkou oblačnost, ale srážky žádný.

To jsem se s tím počasím pěkně seknul, povídá zarostlý muž přede mnou. To bude slejvák. Nebude, říkám si v duchu. Chtěl jsem dělat omítku, ale všechno by to zmoklo. Zarostlý muž vypráví šoférovi, co všechno chtěl dělat, ale nemůže, protože mu to blížící se a nevyhnutelný déšť překazí. Napadne mě, jestli mám tomu vousáčovi říct, že omítku klidně dělat může, protože pršet nebude, ale při pohledu na ty mraky by mě asi poslal někam.

Kdysi jsem odepsala na inzerát, ze zvědavosti, jen velice jednoduše a upřímně. Ten muž mi napsal, že mu přišlo přes sto odpovědí a že ta moje ho zaujala nejvíc. Potěšilo to. V druhé zprávě se rozhodl, že mi řekne pravdu, protože je to vůči mně fér. Ta pravda mě až šokovala, ale ocenila jsem to gesto. Lehce mě přemlouval a já si nebyla jistá. Pak jsem do toho spadla až po uši, jak se říká. Jenomže, ono nakonec ani z tohoto mraku nepršelo. Díky jedné skutečnosti, kterou jsem si neuvědomila, zbylo prázdno.

Chodila jsem po venku přes dvě hodiny a ani kapka. Na chvíli se ukázalo sluníčko, hřálo, pak se zase přihnaly veliké šedivé mraky. Nepršelo z nich. Aladin měl pravdu.

Nejsou mraky jako mraky. Někdy vypadají hrozivě, ale nepadá z nich ani déšť, ani z nich nelítaj blesky.
Na druhou stranu někdy očekáváme, že z mráčků spadne pár příjemných a osvěžujících kapek, ale vítr je zažene daleko od nás.

A nemusí to být jen mraky na obloze.