Proč žiješ rád

Už třetí nebo čtvrtý den mi v hlavě zní tahle písnička. Neslyšela jsem ji ani z vesnického amplionu, ani z rádia řidiče autobusu. Prostě se najednou zapnula, spustila se sama od sebe. Nevím - proč ... Jako by mi chtěla něco říct. Nebo se zeptat? Proč žiješ ráda. Proč?

Možná proto, že "svět" je pořád tak krásnej.

Na chvíli přestanu psát a podívám se z okna ... Možná pro ten pohled na modrou oblohu a létající rorýsy. Pro ty radosti, malé okamžiky, které do žil vpíchnou adrenalin ... nebo štěstí.

Pro ten pocit, kdy se dívám na svou práci a říkám si - jo, je to hezký. Pro tu radost, když se ta práce líbí ostatním a potěší je.

Možná pro ten pohled z kopce na krajinu (i tu, ve které žiju). Pro ten zpěv budníčků, pěnic, červenky, žluvy ... Pro ty barvy kytek na louce a jejich vůni.

Pro tu radost mých dětí, když jsou šťastné. Pro jejich klidný spánek a úsměvy ze snů.

A snad i pro objetí muže a jeho vrásky kolem očí, když se usmívá.

Pro ten nekonečný telefonát s maminkou. A pro ty chvíle setkání, ze kterých zůstaly už jen vzpomínky.

Možná je to málo, ale ... ... žiju ráda.

https://www.youtube.com/watch?v=he2wE3FwhIs

"Snad i pro objetí muže ..." (Vždyť ta písnička je přece i o muži, který má svou ženu...)

Dívám se na tuhletu větu, co jsem napsala, smazala a s nejistotou napsala znovu, protože ... tenhle důvod mě tak "trochu podivně minul" a člověk by neměl žít "sám", bez obejmutí.

Tak jen občas listuju v albu vzpomínek, kde  mám pár fotografií mužských úsměvů a pohlazení. I pro ně ... občas ... žiju ráda.