houby

Omlouvám se , ale dnes to bude z jiného soudku , jen erotično nebude , asi :-)
Houby
Dnes ráno , sem si řekl, že by to šlo a vyrazil na vrcholky. Pršelo téměř den a půl, tak by konečně mohlo něco růst.
Zaparkoval jsem auto u louky a záhy se za mnou zavřela zelená opona lesa. Dne sem byl jen nalehko, košík, nůž a dalekohled.
Na vrcholcích Krušných hor docela foukalo, nízké mraky halili stromy do mlžných oparů. Občas zapršelo a jinak jemně mrholilo. Prošel jsem lesem , občas koukl kolem sebe dalekohledem , ale celkem siberie asi nedovolila zvěři vytáhnout na louky.
Stojím na okraji lesa a obhlížím louky . Jen v dálce kravky se pasou, jinak nic. Nevadí , alespoň budu mít čas koukat po hřibech .
Otáčím se spět do lesa a vydávám se cestičkou , kudy chodí zvěř , až jsem dorazil k potůčku. Bylo vidět , že zvěř ho lehce překonává a tak jsem také skočil.
Ale ---- mláááásk ---- a já trčel po kolena zapchlý v bahně.
Se sakrama se hrabu ven a když už se vyhrabu , kouknu na sebe , smutně pokývám hlavů a jen zabručím . -Včil su fakt jak to prase.
No co už , ještě nemrzne , monterky mám kvalitní a snad to uschne . Přece nepudu hned dom , s prázdnou a špinavý až za ušama.
Procházím tedy dál lesem , v botách mi mlaská a smrdím sám sobě .
Přicházím do lesa, kde chodím na posed a poprvé se na mě usměje štěstí v podobě krásných hříbků.
Postupně procházím lesem dál na vrcholky .
Nakonec se ocitnu u Liškárny. Je to jedna z chat LČR.
Schovaná uprostřed lesa , mimo turistické trasy . Z jedné strany chalupy je smíšený les a z druhé smrkový.
Pomalu procházím smíšený , ale nic tam není . Ale jak projdu do smrkového, tu a tamhle kouká na mě z mechu a spadaného jehličí , klobouček hříbku.
Jak si tak sedím s košíkem u nohy a čistím hříbek, koutkem oka zahlédnu pohyb před sebou . Pomalu pouštím nůž a hříbek do košíku , beru dalekohled a koukám , kdo se to tam dere mlázím .Statný srnec , který prochází v klidu kolem , mě vůbec nezaregistroval a jde si dál svou cestou .
Škoda, nemám foták a na mobil to je daleko . Ale i tak to byl pěkný zážitek.
Plynule se dostávám až k horním loukám , na kterých je ale klid . Co mě ale uplně dostalo , byl les kolem těch luk .
Smrk , jenž normálně roste vysoko, zde vytvářel křoví , o několika kmenech , buky , nízko rostlé , ale široko rozeklané větve . Prostě pohádkový les . Budu se sem muset vrátit a nafotit tu krásu .Kdo neuvidí - neuvěří .
Už je čas , musím se vrátit , i když se mi z tama vůbec nechce.
Ted už rychle scházím dolů k autu . Je to cirka 6km. Kus cesty jdu po zpevněné cestě a v polovině znovu odbočuji do lesa. Přece jen mě houbařská horečka nechce jen tak opustit. Smrk v tomhle lese roste docela daleko od sebe a větve mu sahají až po zem .
Támhle chci ještě kouknout , tady také . Nakonec se ocitám v temném hustém lese , kde je hustý podrost . Prodírám se větvema a náhle se zastavím na malinkém paloučku . Kolem mě tak husto , že není vidět na zem . Odhrnu větve a skrze stromy vidím nedaleko mokřinu a napajedlo . Voda v něm je celá zkalená , kolem mnoho stop a mocně porýpáno . A sakra , to je od divočáků a strom , který je přede mnou to jen potvrzuje . Krásné drbátko pro pašíky . Fotím stromeček a rychle beru kramle , neb se mi moc nechce vyjet z lesa na kňourovy a nebo ještě hůř , naštvané bachyni.
Celý , už i trocho oschlý , s půl košíkem hřibů sem dorazil domů . A hoodně spokojený . Ono , když se člověk chová v lese tak jak se má , les se mu odvděčí něčím dobrým a ještě to malinko okoření nevšedním zážitkem .
Tak Lesu zdar!!