NEKUPUJTE W

Když píšu W, tak mám na mysli womanizer. Pekelný stroj, který zlehka nasaje klitoris, a pak jej s pomocí pulzujících tlakových vln bezdotykově a jemně stimuluje. Je tak dobrý, že ho stačí jenom přiložit a on všechnu práci udělá za vás. V kombinaci se sledováním porna přijde orgasmus do 60ti vteřin. Věřte mi! Mám to vyzkoušené. Je ideální pro ženy, co mají vnější orgasmy a to jsem přesně já. No a proč tedy píšu, že ho nemáte kupovat, když je tak dobrý? Píšu to, abych Vás varovala. Je totiž neuvěřitelně návykový. Já sama jsem mu propadla takovým stylem, že bych se za to měla stydět. Začal ovládat mou mysl a jako věčně nadržená nymfomanka jsem mu neuměla odolávat. Byla jsem v začarovaném kruhu ze kterého jsem se neuměla vymanit. Hodiny a hodiny jsem nechávala devastovat můj klitoris jeho účinkem. Měla jsem pocit, že je to normální a přišlo mi všechno v naprostém pořádku, ale to byl velký omyl. Můj klitoris se stával čím dál více necitlivý vůči běžným dotekům. Dráždění jazykem od průměrného drážditele bylo rázem jen nudné šmrdlání o ničem. Dostala jsem se do stavu, kdy mi k orgasmu nepomohla ani vlastni ruka a to jsem dříve patřila k těm, co se zvládnou udělat i přes prádlo pouhým tlakem na klitoris. I přes to, že jsem si byla vědoma negativních účinků womanizeru, mi trvalo několik měsíců, než jsem se rozhodla k radikálnímu činu. Womanizer jsem vydezinfikovala, zabalila do původního obalu a vrátila jsem ho Ježíškovi se slovy Schovej ho tak, abych ho už nikdy nenašla. Bylo to těžké rozhodnutí, ale bylo to potřeba. Prošla jsem si měsíčním restartem (jinak řečeno půstem) a začala jsem znova. Naučit se opět vzrušovat pouze jemnými doteky nebylo vůbec lehké, ale sexuální hladovka udělala hodně. Klitoris začíná zase reagovat a přidává se celé tělo. Už se nepotřebuji dusit pérem, abych měla husí kůži. Stačí mi při žehlení otočit prádlo a vánek způsobený pohybem látky mi husí kůži a postavené bradavky vyvolá také. Už nepotřebuji do kundy celou pěst. Stačí mi dva prsty jako dřív. Opět se umím udělat i přes prádlo a vzrušují mě jemné doteky. Mé tělo se vrací do původní citlivosti a jsem za to ráda, ale v hloubce duše cítím, že to vlastně není cesta, kterou chci jít. Tlačím se někam, kde už dávno nejsem a dobře vím, že "vanilka" mi k pocitu rozmrdanosti nepomůže. Opět jsem získala citlivost i můj ztracený orgasmus, který mužům tolik chyběl, ale obětovala jsem tomu všechno, co jsem dělala ráda.

Když o tom tak přemýšlím, tak si říkám, jestli je vůbec možné, aby některé extrémní perverznosti byly pro člověka více lákavé, než je samotné vyvrcholení. Asi to možné je, protože já to tak mám.