Život a boj o to co nechceme

Ahoj všem. Ze začátku bych chtěl požádat o schovívavost, jelikož se jedná o můj první pokus něco zkusit napsat ale zároveň to vidím jako šanci se vykecat a třeba tu poznat nové přátele. Jmenuji se Michal, je mi 27 let a jsem z Prahy. Žiji v poměrně spokojeném vztahu až na nějaký ten občasný mráček, který se ale občas objeví všude. Mým hlavním problémem je ovšem neustálé přemýšlení, jestli jsem se do vážného vztahu nepustil příliš brzo. Já vím, například otec v mém věku již měl na starost 3 děti a kompletní domácnost ale já nejsem on a nežiji v té době. Přemýšlím jestli jsem tak trochu nepromarnil podstatnou část svého života tím, že jsem příliš brzy začal mít potřebu fungující domácnosti na úkor svobody. Přemýšlím ,zda-li to nebude mít dopad na vztah a jestli chci doopravdy už teď mít vidinu toho, že nezažiji lechtání v břichu při cestě na první rande, prvním pozvání domů, prvním sexu. Ostatně to je to co mě vždy bavilo nejvíce, ten pocit z toho neznáma a krásný pocit, když zjistíte, že ve vás protějšek našel zalíbení. Opravdu o to chci přijít a vyměnit vše za "jistotu" ? Vyčítal bych si, při případné změně, to že jsem opustil fungující vztah ? Asi ano, člověk vždy žádá to, co nemá. Chtěl bych zkrátka ještě zažít počáteční zamilovanost, nervozitu , "boj o přízeň" a vše další co souvisí s objevením objektu touhy ale nechci kvůli tomu dávat krk na špalek. Jak to máte Vy ? Rady ? Tipy ? Budu rád za komentáře a případnou debatu. Váš Michal