Jak jsem šel na logopedii..

"Prosím Tě,zítra má synek logopedii...mohl by jsi tam s ním zajít,nebo mám skončit dříve v práci a přijet?" zeptala se mne má žena.

Chvíli se zamyslím...

"A v kolik to má?" zeptám se.

"Má to na 14h,omluvenku z družiny jsem mu už napsala..." odpovídá mi.

"Na 14h,to je v pohodě,klidně tam s ním zajdu." odpovídám ji.

Budím se po noční šichtě před jedenáctou. Slyším Karla ze dveřmi ložnice,jak se nenápadně zvedá na tlapky a cupitá po plovoučce ke vchodovým dveřím. Vycházím z ložnice,on se ke mě rozběhne s radostným máváním ocasem. Stojím bosý na zahřáté podlaze,kde před půl minutou ještě ležel. Strká mi čumák do dlaně a olizuje mi ruku. Hladím ho po hlavě,drbu za uchem. Po chvíli mazlení odcházím do koupelny.

Je 13.45h když odcházím ke škole. Vyzvedávám synka z družiny,mladší dcera si tam maluje,ale stejně se na mne smutně koukne. Ptám se,jestli chce jít s námi,ale jen zakroutí hlavou.
Mačkám ve škole zvonek na logopedii. Koukám přes prosklené dveře do chodby,kde se otevřely dveře a vyšla paní logopedka. Zvedám udiveně obočí,protože to není naše obvyklá paní logopedka... Ke dveřím přichází slečna asi tak dvacetiletá,černá halenka s růžemi,černé džíny,drobná a štíhlá,tmavé vlasy sepnuté do culíku.

Otevírá nám dveře...

"Dobrý den,jste tady logopedii?" zeptá se mne veselým hlasem.

"Dobrý den,ano přišli jsme na logopedii..." odpovídám ji.

"Tak pojďte dále,jsem tady na záskok za nemocnou kolegyni..." odpovídá mi s úsměvem. Mimochodem má moc hezký úsměv.

"Aha..." odpovídám jí a následuju ji chodbou. Kráčí přede mnou,její krásný zadeček v džínách se vlní v rytmu její chůze.

"Hmmmmmm...." zabručím si mlsně pro sebe.
Vcházíme do kabinetu.

"Tady si prosím odložte..." usměje se na nás se synkem a ukáže rukou směrem k věšáku.
Synek pokládá aktovku,bundu a deštník. Věším si bundu na věšák.

"Máte žádanku od pediatra a sešit do logopedie?" otáže se mně.

Tázavě se kouknu na synka...

"Vzal sis sešit na logopedii?" zeptám se ho.

"Já ho zapomněl doma..." odpoví mi synek a skloní hlavu.

"Ale věděl jsi přece že dnes jdeme na logopeii..."povzdechnu si.

Slečna logopedka se usměje...

"To nevadí... napíšeme si to na papír a pak si to vlepíte do sešitu..."říká nám oběma.

"To jste hodná...žádanku má u sebe manželka,potřebujete ji dnes?" zeptám se.

"Stačí to až příště... pojďte si sednou k nám..." kývne na mne rukou a ukáže na židli vedle synka.

Zuju si boty a sedám si vedle syna. Prohlížím si ji. Má drobné ruce a dlouhé štíhlé prsty. Snubní prstýnek ji chybí. Upravené nehty,nenalakované barevně. Hnědé velké oči a velmi líbatelné rty. Ňadra má tak akorát do ruky a její ušní lalůček přímo vybízí k lehkému kousnutí. Jsem nucen si dát nohu přes nohu při té myšlence...

"Tak...máš trénovat písmeno "L". Takže otevři pusu a jazykem si olízni rty..." říká logopedka synkovi a kouká na něj do zrcadla,před kterým oba sedí. Otevře pusu do tvaru pismene "O" a olízne si rty. Synek to po ní opakuje.

Musím se usmát...

"Takže pusu do si dej do kulata,jazyk za horní ziby a klapeme jazykem seshora dolů...L.
..L....L....L...." ukazuje synkovi.

Koukám na ni. Špulí tady rty a klape jazykem. Nevím ani proč,ale zacuká mi rozkroku když se na ni takhle koukám a napadají mne různé myšlenky...

"Zvedá se ti spodní ret...to je špatně. Hele zkus si ho takhle chytnout prstem..." říká synkovi a pokládá si ukazováček na spodní ret.

A kuwa...kuwa...kuwa....

S prstem na rtu klape jazykem..
"...L...L....L....L....L...." ozývá se místností.
Synek ji věrně napodobuje.

"Tak namalujeme si čtyři holčičky...." bere do ruky tužku a hbitě na papír maluje čtyři tváře. Maluje levou rukou....je levačka jako já...usměju se. Pod obličeji udělá kruh a napíše do něj slovo "volá". Od tváří ke kruhu udělá šipky.

"Tak tady máme čtyři holčičky...jedna je Ola,druhá je Nela,třetí Míla a čtvrtá třeba Hela..." říká synkovi a zdůrazňuje to "L". Píše ke každé holčičce její jméno. Koukám na ni jak špulí rty a jazykem hezky klape.

"No a teď budeme cvičit...Ola...voláá....Nela...voláá....Míla...voláá...Hela...voláá...." řiká vzorově a synek to po ní opakuje.

Přistihuji se při myšlence líbání její šíje a sevření jejího ušního lalůčku mezi svými rty. Mám hroznou chuť si k ní přivonět.
Rozsvítí se mi dispej na mobilu. Otvírám messneger.
"Zapomněla jsem Ti doma nechat tu žádanku,zeptej se do kolika tam bude,můžu ji tam hodit cestou z práce." čtu zprávu od ženy.
"Stačí to příští týden." odpovídám ženě.

"A naučíme se malou říkanku...." říká slečna logopedka a začíná psát na papír. Loktem drcne do stolu a jedna pastelka se začne kutálet po stole. Než ji stihnu na to upozornit,spadne na zem.

"Aaaa...spadla nám pastelka." usměje se slečna logopedka a sehne se pro ní pod stůl. Vyšpulí na mne svůj zadeček,halenka se kousek vyhrne nahoru a odhalí za okrajem černých džín krajkový lem bílých kalhotek...sexy kalhotek...

"Hmmmmmmmmm...." zaculím se mlsně.

Musím si rychle rukou upravit rozkrok a přitáhnu si nohu více k tělu. Snažím se vnímat co říká synovi,ale moc mi to nejde. Myšlenky mi stále utíkají jinam,na to co bych jí dělal a jak...

Když si pak domlouváme další termín návštěvy koukám jí přímo do očí. Usměje se.
Pomáhám synkovi s aktovkou a beru mu deštník.
Nahnu hlavu do dveří...

"Ať vám to rande dneska vyjde...nashledanou..." loučím se vesele.

"Eeehm...jak víte..." kouká na mne udiveně.

"Jen dedukce slečno...dedukce..." směju se a zavírám dveře.

To by jeden nevěřil,jak vzrušující může být obyčejná návštěva logopeda...

Fred