Vždy (mi) jde jen o to?

No samozřejmě že ANO! ;-) A to i proto, že jde vůbec někdy někomu o něco jiného? Ono známé "za vším hledej ženu" je jen parafrází na "za vším hledej sex", ale to by se asi nedalo takhle na plná ústa psát do krásné literatury, co?




Ale abych vám nalil zcela upřímného vína, ono se to tak přímočaré pokaždé nezdá. Moji touhu objevit skutečné přátelství mezi mužem a ženou mi hatí chtíč. Sklenka bílého či jiného je typickou kulisou poskytující živnou půdu blížícímu se úskalí živočišné přitažlivosti a chuti po lidském těle. Nepopovídám si s nikým líp jak se ženou.




Pánský kolektiv má svá nepochybná pozitiva (třeba zvukové projevy zažívacích pochodů jsou když ne oslavovány, tak veřejně tolerovány), ale honění si ega před kamarády, pivní či košilaté historky (kde stříká maximálně testosteron) nebo snad slintání nad posledními modely VW se hodí tak po hodince a půl volejbalu, aby pivo doplnilo vypocené tekutiny.




Intimní hovor se ženou mi dá daleko víc. Pocit, že někdo poslouchá a opravdu ho to zajímá, jestli jsem se cítil líp v korzetu nebo podvazcích. Jestli je lepší delší nebo širší (samozřejmě že je to jedno, když potřebujete tu okurku na salát), jestli do trojky radši dva muže nebo dvě ženy, jestli muž může předstírat orgasmus... O tomhle si chlapi nemají potřebu povídat, vlastně i ty řeči o kozách a bobrech jsou podle všeho jen zoologie, sex bych za tím fakt neviděl ;-)




A takovou ženu bych chtěl za přítele a s ní budovat přátelství (postavené i na sexu!). Jen se mi to dost často zvrtne: tu v autě u lesa, tu pod stolem ještě v kavárně, tu v průjezdu u poštovních schránek... A pak vypadám, že mi jde jen o jedno...