POD LEDEM

Měla bych uklízet a jít na nákup, ale vůbec se mi nechce. Proto raději využívám toho, že jsem dostala chuť na psaní a házím vám sem tenhle kousek psaný z pohledu mého buddyho.

Je zima a na ledě se prohání bruslaři. Všechno kolem pokrývá malá vrstva sněhu, která se třpytí. Je mínus osm stupňů a nebe je bez mraků. Počasí už nemůže být lepší.
Ty sedíš na kraji vyřezané díry a rozdýcháváš se. V očích ti vidím rarášky. Je mi hned jasné na co myslíš. Představuješ si, že pod bruslaři plaveš. Jen kroutím hlavou a se slovy "Ty jsi fakt šílená." se usmívám.
Nečekáš moc dlouho a dáváš mi signál, že jdeš dolů. Když se potopíš pod vodu, tak je tam tma a ticho. Do neoprenu ti natéká ledová voda a ty si pomalu přivykáš na okolní chlad a temné prostředí. Zatím si netroufáš pustit se lana. Pod vodou máš vždycky horší orientaci a to vědomí, že jsi pod ledem ti kuráže rozhodně nepřidává. Díra v ledu je jen jedna a ty dobře víš, že odplavání od vodícího lana by mohlo mít fatální následky. Ten pocit, který jsi měla před rokem a půl nechceš dneska zažít. Plaveš vertikálně podél lana a zkoušíš do jaké hloubky tě odvaha pustí.
Je na tebe krásný pohled, ale netrvá moc dloho. Viditelnost je jenom na tři metry a tak se můžu kochat jen tři vteřiny po tvém zanoření. Pak už je vidět jenom voda a při stiknutí lana cítím, že jsi s ním v hlubině v kontaktu.
Minuta tvého ponoru mi příjde jako věčnost. Pokaždé, když se vracíš k hladině pro vzduch, cítím úlevu, že jsi v pořádku. Mám o tebe strach.
Plavání pod ledem tě velice láká a já vím, že bys nejraději plavala bez jištění. Vždycky doufám, že tě tam dole nenapadne udělat něco šíleného.

Tehle je jenom začátek. Chtěla bych napsat pokračování. Má o něj někdo zájem?

P.S.: Asi je každému jasné jakou bude mít tohle potápění zápletku. No a protože mám ráda pohádky, tak se můžete těšit na dobrý konec.

P.S.2: Nemusíte se bát, že příběh bude bez sexu. Po potápění pod ledem chodíme do sprchy a nejeden úchylák bude mít radost, když si bude číst o tom, co děláme pro zahřátí.