Jedna láska a sto životů 5.díl

Sto životů sto orgasmů – díl 5.

Každému rozumně uvažujícímu člověku, by po všech předchozích událostech a zážitcích, přišlo na mysl, že to co se již odehrálo není možné překonat a definitivně by pak přišla ta neodbytná myšlenka, že to co se už stalo, vlastně bylo oním vrcholem mileneckého spojení a nelze tak tedy již očekávat nic lepšího. Jen pouze to, že jeden druhému zevšedníme, nebo že se nám už nebudou líbit věci, které jsme dělali před tím. Že vlastně již není síla a že nic vzrušivějšího již nemůže přijít a že nelze víc zažít nebo zažívat v následujících chvílích. Je to opravdu tak? Nelze překonat vlastní sny? Pokud je jeden druhému vyplní, vždy přijde něco nového. A nejkrásnější je to, že sen může vzniknout v jednom jediném okamžiku. Myslím tím v takovém, během kterého zjistíte, že se to děje právě teď s drobným zpožděním myšlenkové synchronizace v řádu několika setin sekundy.

Pokud existuje osoba, která žije vedle vás a uvažuje stejně jako vy, je možné všechno (viz. první díl tohoto seriálu). Vše se děje ve snu a zároveň i v realitě. Lze říci, že tak vlastně zjišťujete, že ten sen vytváříte spolu a spolu si ho zároveň i plníte. Vytvoříte společně takovou vlastní verzi matrixu… až na to že ty kulky v něm nezastavujete a necháte je pronikat. Čímž dojde k naplnění vlastní penetrační touhy.

To o čem píši, má v tomto duchu nejen přesný obrys, ale nakonec se to jednoho dne zhmotnilo v krásnou skutečnost. Byl to krásný a prosluněný jarní den s letními teplotami. Venku bylo vše již rozkvetlé a horký vzduch na každého v okolí působil unavujícím dojmem, takže nikdo z vás by v tu chvíli netipoval, že ten den by mohl dát někomu takové velké množství energie, která vznikla mezi mnou a mojí vyvolenou.

V rámci zbytečné vypravěčské odbočky musím říci, že té energie bylo opravdu mnoho, takže v celkové dějové posloupnosti budu mluvit pouze o tom, co zajímá (ne)vděčného čtenáře, čímž se ovšem z mého vypravěčského pohledu dostává příběh na úroveň sdělení ve dvou větách ve stylu…

„Jednoho dne v parku, našla jsem tam marku. Ležela tam mnoho dní, byla totiž východní.“

Příměr je nemístný, ikdyž se vlastně odehrával v parku. Pravdou je že jsem nehledal marky nebo peníze, ale přímo bod G, což je v mnoha myslích běžné populace do teď něco jako mýtus. Dnešní doba se snaží přinášet dostatečnou osvětu a boří různá tabu. V tomto ohledu je společnost v přerodu a je na pomezí toho, kdy dochází k boření tohoto mýtu. Ano je potřeba ho zbořit a já budu velitelem této demoliční čety a jednotky rychlého odvlhčení :D

Tak tedy do toho prosluněného parku jsme přišli s tím, že si zahrajeme stolní tenis. Ale co čert nechtěl oba stoly byly plně obsazené. Pro tento případ jsem měl v hlavně plán B. Vzhledem k tomu, že je park značně rozlehlý a tato část parku je trochu uzavřenější a klidná věděl jsem, že tu existuje naděje realizovat něco, co by se mohlo třeba trochu přiblížit tomu, co teprve přijde a co přišlo během několika následujících chvilek. Navrhl jsem tedy, že společně půjdeme na vyvýšené místo v parku, které se nacházelo o několik desítek metrů výše nad námi, a které je z jedné strany kryté budovou a z druhé strany vysokým křovím. Američané ve Vietnamu by označili takovéto místo krycím názvem třeba například kóta G1. Nezvladatelná touha a oboustranná chlípná nadrženost nás v první fázi přivedla tedy na toto místo. Položil jsem si ji do trávy na ručník. Lehl jsem si vedle ní a začal jsem ji vášnivě hladit. Ba co víc, instinktivně jsem z ní serval černé kalhotky a nacpal jsem si je do kapes od svých černých kraťasů. Pomaličku jsem se začal věnovat honění její kundičky, přičemž usilovně drandila mého Rumburaka. Stáhl jsem si kraťasy a ona ho tedy mohla vyhonit takovým způsobem, že by na mém oblečení nehledal skvrnu ani samotný Kentán z Montarže. Zatímco ona si dělala s nadšením svojí práci, která mě samozřejmě velmi zrušovala, dostával jsem se do varu a najížděl jsem na svojí soukromou dálnici, která je lemována jejími orgasmy. Ano četnost jejích orgasmů lze srovnat s celkovým počtem výmolů a uzavírek na dálnici D1. S naprostou vážností jsem do její svatyně vsouval prsty a masíroval třetím a čtvrtým prstem levé ruky její bod G, který spouštěl proud blahodárné tekutiny tak intenzivně, stejně tak jako to dělá automat na kolu v KFC, kde si můžete natočit do bezedného kelímku kolik chcete, což platí i v jejím v případě a málokdy se stane, že by tato tekutina došla. Ikdyž k tomuto stavu suchosti jsem se dopracoval způsobem, který byl již popsán v předchozím dílu. V průběhu profesorské práce, která byla doceněná jejími zhruba 15 mokrými orgasmy, jsme neustále kontrolovali zda sem nikdo k nám nejde, což sice bylo nepravděpodobné, ale mohlo se to samozřejmě stát v případě, že by zrovna některý návštěvník zdejšího parku chtěl na malou právě až sem za křoví. Více jsme se však ale obávali pohybu v protější budově, která byla několik metrů od nás, přičemž nás a otevřená okna oné budovy odděloval drátěný plot. Po nějaké chvíli nás vyrušil ruch uvnitř této budovy a tak jsme se rozhodli, že se vytratíme. Nakonec to vypadalo, že to byla nějaká školka a že okna náleželi nějaké třídě, do které se vracela učitelka a pár malých dětí. Krátké za to elektrizující přerušení akce, bylo provázáno s krátkou procházkou kolem místní nefunkční fontány ve stylu vodopádu.

Prošli jsme ještě opodál a sedli jsme si na lavičku, která měla ze tří stran živý plot rostlin a nacházela se v bezpečném úseku parku, z něhož bylo vidět sem i opačně pouze na dvě strany. Nacházeli jsme se tedy nyní na kótě G2 a jelikož byla zhruba 12 hodina všedního dne, nikdo se do parku nehrnul. Dokonce bych řekl, že v tu chvíli celý park byl náš. Tento fakt popoháněl mojí elektrizující touhu po jejích orgasmech do další fáze. Seděla na lavičce vpravo ode mě a opět jsem svojí levou rukou začal pracovat na něčem, co bych mohl nazvat něco jako umělecké dílo, neboť asfaltový chodníček před námi byl dokonalým malířským plátnem. V sedě zde nyní dosahovala ještě mnohem více orgasmů, než v leže před chvíli na ručníku. Dokonce teď bylo vše i intenzivnější, což bych připisoval úhlu ve kterém se nyní nacházela její broskvička a ze které jsem extrahoval ten božský nektar. Bylo toho stále více a více. 30 možná 40 orgasmů a před námi se nacházel dokonale mokrý chodník. Ona nyní již krásně roztřesená díky množství i intenzitě mokrých orgasmů, počala šeptati směrem k mým uším, že to snad ani není možné a vše doprovázela nehlasitými vzdechy. Při každém jejím orgasmu jsem se radoval a culil jako malé dítě, které stříká z vodní pistolky a zlomyslně vše kropí vše co je okolo, pokud možno co do největší vzdálenosti od místa, z nějž samotná vodní pistolka stříká, což jsem přesně v tutéž chvíli sám dělal. Bavil jsem se vzdáleností výstřiků její kundičky do míst před námi a také mě bavilo, že něco teklo skrze žebra této železné lavičky na zem pod nás. Chvílemi mi přišlo, že mám mokro v botách jak po přívalovém lijáku a v sedě jsem se snažil neťapkat do této kaluže, která měla v tu chvíli na šířku 2,5 metru a na délku více než 3 metry. A jak jsem se díval na to jezírko vášně, tak vše krásně teklo nádherně a plynule z konce chodníku přes travnatý svah dolu, takže to celé začalo vytvářet dojem, jako by zde vznikal nový vodopád, který právě nahradil místní nefunkční fontánu.

Pomalu nás ale, z těchto neopomenutelných chvilek, začal vytrhávat nárazovitý provoz parku, díky sousedící školce, ze které si někteří rodiče začali odvádět své děti již po obdíku na místo až po spaní. V takové chvíli stačilo dát sukničku dolů a nikdo nic nemohl poznat. To že nikdo nic nemůže poznat mě napadlo jen do chvíle, než kolem nás procházeli lidi, kteří se ani vlastně nesnažili překračovat tu velikou spoušť. A jak přecházel jeden pár bot a pak druhý pár bot tuto řeku měnily se koutky mých úst v křečovitý až zlomyslný úsměv. Ač se nikdo z nich nenamáhal o tom přemýšlet, usoudil jsem, že ta situace vypadá podezřele blbě a tak jsem z batohu vytáhl PET láhev, která měla vytvářet dokonalou iluzi pro všechny kolemjdoucí, že je vše v naprostém pořádku, což jsme si mysleli do následující chvíle, než procházela okolo malá holčička s oběma rodiči. Holčičce zřejmě jako jediné vrtalo hlavou to, že obsah PET láhve, kterou svírala v ruce má vyvolená byl nevyprázdněný. Holčička se před námi zastavila a nasadila velmi podezíravý až policajtský pohled na pachatele a to přímo na místě činu. Jako by si v duchu říkala sama pro sebe, tak pozor tady mi opravdu něco nehraje a po té pohlédla na zem. To dítě muselo za svoji krátkou kariéru jistě převrhnout mnoho láhví s vodou a to ho muselo dovést k zásadnímu zamyšlení. To mi jako chcete říci, že tohle množství vody na zemi, ve kterém teď tady ťapkám, že se mělo vejít do té skoro plné láhve? Vždyť to by se tam nevešlo ani několikrát i kdyby byla ta láhev prázdná. A jak to malé dítě přemýšlelo a zastavovalo se v té chůzi a neustále se na nás ohlíželo a nevěřícně na nás zíralo, nedočkavý rodiče ho tahali za ruku a pobízeli ho k tomu, aby se již neloudalo. Jediné to dítě z kolemjdoucích pojalo závažné podezření, že se zde něco odehrálo zvláštního, něco co je však naštěstí mimo jeho chápání.

S pocitem úlevy jsme se přesunuli na jiné místo parku zpět k pingpongovým stolům. Sedli jsme si na lavičku a ještě jsme se opájeli vzájemnými polibky. O kus dál u vedlejšího stolu byli dva pubertální výrostci, kteří nejdříve hráli stolní tenis a jelikož to byli studenti, tak si zrovna biflovali učivo na hodiny dějepisu, neboť jeden druhému říkal: „Ten první byl Marx a ten druhý Engls…“. Jak to druhé jméno dořekl, všiml jsem si, že na nás pobaveně zírá on i jeho kamarád, kterého zřejmě půl vteřiny před tím upozornil na to, že mé vyvolené nezakrývá sukýnka, vše co by zakrývat měla a nabyl jsem i dojmu, že možná okem zahlédl, že je vidět její libový kousíček (ne)panenské svíčkové. Chvatně jsem použil její sukýnku, jako cestovní plášť princezny Arabely a oba školáci Blekota i Měkota, se během následujících chvilek vytratili. Park byl nyní ještě více osiřelý, než před tím. Vlastně teď jsme byli na ráně více, ale viděli jsme jak na cestu dolů, směrem k nám, kdy zdola k nám nebylo vidět nic, tak na cestu za námi, kde byla cesta vedoucí od té lavičky, kde už jsme udělali jeden rybníček. Naše touha byla nyní již v takové fázi, že jsem věděl, že její tělo touží po dalších a dalších orgasmech, takže jsem si připadal vedle Arabely a Rumburaka jako jiná pohádková postava... Takový certifikovaný strýček Pompo, který dokázal z vlastního ustřiženého nehtu vypěstovat svůj vlastní klon, při jehož zalejvání používal plechovou konev, do které by se mu ani náhodou nevešlo množství vody, co jsme ten den vystříkali z bezedné studničky mé vyvolené. Po cca dalších 30 mokrých orgasmech na této třetí lokaci respektive kótě G3, během posledních výstřiků došlo k výraznému snížení průtoku vody a odvolali jsme tak nejvyšší povodňový stupeň, který v ten nezapomenutelný den tomuto parku hrozil. Byl to skvělý den a někdy bych se chtěl vrátit v čase… počkat vlastně bych si to nepřál, protože by pak nebylo možné zažít to, co se nám stalo v další epizodě tohoto příběhu, o které budu psát příště…

(JAK TO BYLO DÁLE, SE DOČTETE I V PŘÍŠTÍM DÍLE… A TEN BUDE DOKONCE JEŠTĚ POHÁDKOVĚJŠÍ NEŽ TENTO KTERÝ BYL VELMI POHÁDKOVÝ… NO A TO FAKT NEKECÁM)

Předchozí díly

DÍL 4: https://www.amateri.com/cs/blog/57631/jedna-laska-a-sto-zivotu-4-dil

DÍL 3: https://www.amateri.com/cs/blog/57261/jedna-laska-a-sto-zivotu-3-dil

DÍL 2: https://www.amateri.com/cs/blog/57001/jedna-laska-a-sto-zivotu-2-dil

DÍL 1: https://www.amateri.com/cs/blog/56998/jedna-laska-a-sto-zivotu-1-dil