Zpráva z kuchyně

Dneska ano.
Dneska by to šlo.
Řeklo si patrně mé tělo a dopřálo si orgasmus.

Sice to šlo trochu na sílu, ale to půjde. Po těch dvou letech abstinence je to docela obrat.
Jenže ono se dneska asi dělo něco ve vzduchu. To bude tím ovzduším plným duší, které se teď navštěvují. A moje rodová linie žen se na to už asi nemohla dívat. Ať to byl kdo to byl, díky. Tomu, kdo to způsobil, a také mému tělu, díky.

Začalo to nenápadně. Po probuzení jsme se chystaly na hřbitov, ale pak mě dohnala únava a já na chvilku klimbla. Dcera plašila, co bude k obědu, tak jsem udělala její oblíbený kuřecí vývar, a pak jsem si vzpomněla, že tam mám špagetovou dýni. Tož jsem upekla dýni. Když už byla zapnutá trouba, zadělala jsem těsto na buchty. Mezitím, co těsto kynulo, jsem přemýšlela, co k té dýni? Je špagetová? No tak to musí být rajská omáčka, to je jasné. Buchty šly do trouby a já opět k plotně, abych uvařila omáčku.

No, je to nádhera, buchty s tvarohem jako malované.
Dcera zjistila, že dýni jíst nebude. Co s ní? Placky? Stejně to vypadalo jako nastrouhané brambory, tak udělám něco jako bramborák. Tedy placky! Jenže teď mám plonkovou rajskou omáčku… Co k ní? Aaaaaaa, maso! Upečeme masové koule, to jíst určitě bude.
Na další dny se pak hodí ještě zadělávána dušená mrkvička s bramborem…

Když pak dcera přišla do kuchyně, nechápala. Mami! Nemusíš vařit tolik jídla! Nechystá se žádné zemětřesení nebo jiná katastrofa. Jenže já byla jak natažená na klíček. Hospodyňka u plotny, co čeká na muže až mu nandá plný talíř a bude se dívat, jak mu chutná… Co na tom, že žádný muž nepřijde?
Zpocená po celém dni, jsem se už těšila do sprchy. I kundička po tom koncertě v kuchyni byla celá vlhká.
A tam to přišlo. Zemětřesení v mém těle. Pak, že žádné nebude. Tsss, ještě netuší o čem mluví.

Takže takhle to funguje? Ta láska, co prochází žaludkem???
Navařit sama sobě na měsíc dopředu, a pak se těšit na orgasmy?