Čtvrtek devatenáctého.......

Je čtvrtek ráno, devatenáctého.......nic nenasvědčuje tomu, že by se mělo dít něco mimořádného.....
Beru z regálu desky s mojí dnešní službou, vytahuji zalaminovaný jízdní řád, podle kterého budu jezdit....
Aha, už rozumím tomu, proč mi doma neseděli časy, kdy končím ranní díl.....jsou škrtlé školní linky
Už to začíná, pak přijdou na řadu linky do průmyslových zón, pak další a do léta jsem bez práce....hm, dva lidi doma bez práce, to tady ještě nebylo.....asi možná v budoucnu budu psát blog, ne že nebudou vodovky, ale že nebude na chleba.....

No nic, jdu k okénku dispečera, jakým busem budu dnes jezdit....
Máte tam 611.......a doprdele....Tedom!!

Tedom C12G, nic horšího jsem snad v životě neřídil.....proboha kdo tuhle parodii na autobus stvořil....
Autobus, který si žije vlastním životem a nikdy nevíte co se stane, neustále být ve střehu....
No nic jdeme ho najít. A tamhle stojí, nakloněný na stranu, jak raněný zvíře.....
Zapnout baterie, nastartovat. Vzadu naskakuje archaický motor Liaz, pardon, Tedom ML636....
Sedám za volant, abych mu jen nekřivdil, za volantem je útulno, celkem dobrý výhled, tedy nesmí pršet, pak se zapotí přední okno a modlíte se , aby už jste byli na další zastávce a mohli autobus vyvětrat....

Seřídit zrcátka, nastavit rozviklané sedadlo, nastavit volant....
A můžeme vyrazit.....nemůžeme, pořád se mi potí s tou rouškou brýle.....bez roušky to nepůjde, mohl bych být lynčován a potahován, sundávám brýle.....poloslepého řidiče si nikdo nevšimne......

Odjedu jedno kolo, odvezu asi 15 maskovaných lidí a vracím se do garáží.....to se teda vyplatilo.....

Je 13.00, brýle se již nepotí, tak je nechávám na nose....
hlásím se vysílačkou směnovému dispečerovi, že vyjíždím na odpolední část směny.....
Svítí sluníčko, venku začíná jaro.....
Přijíždím na terminál, cca 10min do odjezdu, parkuju bus a koukám po maskovanej lidech....

Tango 102, tady 815....
102 na příjmu....
Mám nehodu na terminálu.....

Zbystřím, z mého místa nic nevidím, jdu ven, na druhou stranu.....
Na druhé straně stojí rozpáraný bus o roh stojícího busu......
Brr, to je vždycky nepříjemný, zaplatpánbůh, jsou to jen plechy a okna....

Blíží se čas mého odjezdu......celý terminál je zablokovaný....
Co teď, čekat až se to hne, nebo do zastávky nacouvat....to se nesmí.....ale mám vézt lidi do práce, možná na dlouhou dobu, na jednu z posledních směn.....
No nic počkám

Za chvili se vše uvolní, busy se pomalu rozjíždí.....
Najíždím do zastávky, otvírám dveře......nikdo nanastupuje.....to je divný.....ale co dnes funguje normálně......
Je čas. Zavírám dveře a vyjíždím na trasu...
Vlakové nádraží, nastupuje asi pět žen....rozjíždím se......
A doprdele, bleskne mi hlavou......já vyjel z blbé zastávky!!, pro průmyslovou zónu jih a já mám jet zóna sever....
Co teď?? Pokračovat, nebo se vrátit....Nic vrátím se....na nejrušnější křižovatce otáčím bus, normálně se nedá projet ani tak jak má, dnes to nikomu nevadí......jen ženy vzadu se začínají gestikulovat.....
Vracím se po tramvajových kolejích, normálně se nesmí, jen s povolením dispečera....ale nikdo se mě nevšímá....přijíždím na zastávku, nikde ani noha, hm, asi za mnou jede další bus...
No nic, šlápnu na plyn, a stejnou cestou zpátky.....míjím zastávky bez přibrždění, nikde ani noha....
Soustavu kruháčů v Růžodole, zvaný Sněhulák, projíždím na co to dá, Tedom se naklání ze strany na stranu, jak loď Bounty u mysu Hoorn....
Poslední zatáčka před cílovou rovinkou, trochu přibrzdit, aby jsme nejeli po dvou kolech.....vzadu už je dávno klid, dámy sedí, křečovitě se drží opěradla před sebou a nedivil bych se , kdyby se modlili...
Obkroužit kruháč a jsme v cíli.....plus 4minuty, to je kurva dobrej čas a s Tedomem.......
Jsem na sebe pyšnej, jak jsem to zvládnul......kdybych já debil věděl, co mě ještě čeká...tak bych si spíš dal pár facek.....

Ta rouška mě strašně sere, nemůžu se soustředit, hlavou se mi honí různý sračky.......

Předposlední kolo. Kunratická sídliště.....soustřeď se, musíš kolem Textilany, ať to nezmrvíš.....
Nakládám lidi, vyrážím směr......
Hele, on jede jinudy, slyším ze zezadu....
No on nejede asi přes Šalďák......

Zbystřím, kouknu na počítač......proboha ne, co jsem komu udělal.....na Kunratickou mám jet, to je správně, ale jako linka 29 a ne 22. Cíl stejný, ale jede se druhou stranou....
Naštěstí jsem ještě na kruháči, tak ho obkroužím a vyrazím zpět po správné trase.....
Vyjedu ze zastávky Polyklinika, při jedu na křižovatku.....a kurva, nahoru na Husovku se nedá jet, zákaz vjezdu....no tvl, kudy proboha mám jet.....zůstávám stát uprostřed křižovatky...
No jo, já ráno nezkontroloval nástěnku, jestli nejsou změny na trasách....ach jo, já chci domů.....
Vzadu se začínají bavit na můj účet.....a sází se kudy vlastně pojedou domů...
Zavolat dispečerovi.....?? Ne, zabrzdím bus a lezu ze své kukaně...
Prosím vás, kudy normálně jedete domů......
Jeďte normálně.....pro bus to je průjezdný.....
Tak díky.....stočím autobus správným směrem, projedu staveništěm a dál po trase.....
Nikdo netroubil, nikdo nenadává.....to je divný.....

Večer opatrně parkuju autobus..., 4x se přesvědčuju, jestli jsem ho chcípnul a 5x, jestli jsem vypnul baterie a zavřel......moje sebedůvěra je pod bodem mrazu.....

Přijíždím domů , doma frčí šití roušek, jak jinak.....
Po večeři piju kávu....pročítám blogy.....
Tvl, dnes je Josefa, devatenáctého.....kouknu na paní brtníkovou za šicím strojem....a nechápu...
nikdo mi neotloukl o hlavu, že jsem zapomněl na naše výročí, 32let od našeho prvního rande....tenkrát se tomu ještě říkalo rande.....

Něco je špatně, něco je opravdu špatně.....