Nevinně k zbláznění

Když jsem před lety nastoupila do svého zaměstnání, byla jsem ráda, že kolektiv je smíšený. I když těch mužských zástupců nebylo mnoho, po čistě ženském kolektivu to byla příjemná změna.. Během pár měsíců se přidali další noví kolegové, kolektiv výrazně omládl a po pár akcích se z práce stal mejdan na pokračování. Komplimenty, vtipy dvojsmysly... Tím vším si už roky zpříjemňujeme každodenní rutinu. Nejde o nic hrubého, spíš legrácky pro osvěžení, vtípky po nepodařeném jednání. Mám to ráda, cítím se v tom našem kruhu dobře. Od začátku tohohle šílenství jsem za to neskonale vděčná, protože to moje myšlení udržuje v běžné rovině a navíc mám důvod dbát i o svou tělesnou schránku.
Když mám opravdu velký splín, najdu některou mužskou náruč a požádám si o obětí. Když se něco podaří, končí to stejně. Přátelské a neintimní, ale blízké a příjemné.
Pro každého to není, ale my to tak máme.
Poslední měsíce je to intenzivnější, vtipy více intimní, dvojsmysly častější. Každého z nich poznám podle rukou, hlasu i pozadí. A řekla bych, ze to máme všichni stejně..
Dneska se zadařilo. Dobrá zpráva vymrštila mého šéfa že židle a po bujarém výkřiku se ke mně vrhnul a než jsem se zvedla ze židle, mně zezadu obejmul..
Snad dlouhodobou abstinencí, snad emočním vypětím posledních dnů, čert vem důvody. Cítíc jeho dech na krku, pevné svaly na rukou a jeho smích v uších, překvapila mě chuť se přitisknout, líbat ho a.. Kdo ví,čím by to skončilo, kdyby rozum nezasahnul.
Prostě už tahle situace trvá příliš dlouho. Je čas rozvolnit opatření, nechat plynout myšlenky, potkávat ty, které máme rádi.. Jinak mě vyhodí za sexuální harašení..