Holku za ruku, oči na kluka.

Občas si připadám jako schizofrenik nebo člověk s rozdvojenou osobností.

Vedou se diskuze, zda bisexualita opravdu existuje nebo ne. Někteří tvrdí že ano jiní, že je to jen přetvářka homosexuálů.

Já věřím tomu že existuje nebo se někteří umíme přetvařovat velmi dobře.

Už jen ten případ kdy jsem šel po ulici se svou přítelkyní, kterou jsem miloval a ani ne půl hodiny před tím jsme spolu měli naprosto dokonalý sex, proti nám šel pár a já si nemohl pomoc a trošku, jen tak do boku, jsem se ohlédl, přítelkyně byla naštvaná že se ohlížím za jinýma holkama, ale copak jsem ji mohl argumentovat tím, že mě nezaujala ta hubená brunetka s dlouhýma nohama a pěknou prdelkou, ale její kluk blonďák s modrýma očima a něčím šibalským v nich ?

Jednu chvíli si člověk užívá jako heterosexuál, všechna ta romantika a vášeň, někdo by řekl normálního života.
A během vteřiny přemýšlíte že byste docela rádi podnikli něco s tamhletim cute boyem.

Samozřejmě drknutí přítelkyně vás vrátí zpět do "reality" heterosexuálního vztahu a bisexuálního života o němž nikdo neví.

Je to občas život plný zármutku na strachu.
Ale je to každého volba.
Obdivuju každého kdo prošel ComingOutem.