JAK TO DOPADLO S ADAMEM?

V mém blogu „Začali jsme od Adama“ (druhé pokračování), jsem psala o tom, jak se Adam chtěl zbavit závislosti na pornu, aby mohl navázat nějaký normální vztah s dívkou.

Adam se dlouhou dobu neozval. Neřešila jsem to, protože mám spoustu dalších věcí k řešení.

Ale po nějakém čase mi napsal. Chtěl mě zase navštívit. Tak jsme si smluvili termín.

Adam přinesl květinu, věděl od minule, že mě to potěší.

Dali jsme si zase čaj.

Vyzvala jsem ho, aby mi vyprávěl, co je nového.

„Přestal jsem sledovat to porno.“

„No, a jaké to teď je?“

„Mám větší chuť na sex s holkama, musím si honit častěji. A představuji si je místo porna. Ale ty představy jsou stejně pořád takové pornografické.“

„Tak jasně, to z hlavy nedostaneš, ale jsou to už tvoje představy. A nějaká konkrétní holka v nich není?“

„To je ta potíž, prostě se mi nějaká líbí, třeba na ulici, v MHD, v obchodu, tak si potom představuju jí, jako že jí šukám, a tak..“

„A tvoje představy jsou tedy čistě erotické? Nepředchází tomu představa, že se s ní někde seznámíš, apod.?“

„Jen ta erotika. Seznámení neřeším.“

„No dobrá, ale jak se k sexu chceš dostat, když neřešíš seznamování?“

„Mám pocit, že nebudu mít úspěch. A taky mi přijde strašně zdlouhavé to chození, a tak...“

„Hmmmm. Jenže ty pořád jedeš v představách jen ten sex. Nikdy jsi nebyl zamilovaný, nikdy tě ta holka neoslnila tak, že bys s ní chtěl být nejenom kvůli sexuálnímu uvolnění.“

„Ale jak to mám tedy udělat?“

„Problém je to, že vlastně nevnímáš, že ti chybí cit lásky. A ten je následně spojený i se sexualitou, ale ta jde na řadu až jako další logická návaznost. Pokud ji máš jako první, pak se ti tam už láska nevejde.“

Adam chvíli přemýšlel. Měla jsem pocit, že dost dobře neví, co jsem mu vlastně řekla. Vnímá ženu jako objekt svého sexuálního uspokojení.

„Ale vyprávěl jsi mi ten nepodařený pokus s tou dívkou, zdála se ti být dobrá a bylo ti trapné, že se víc neznáte. Měla jsem pocit, že bys s ní chtěl před tím trochu chodit, ne?“

„To jo, ale jak mám předem vědět, že to chození k něčemu bude?“ Skoro rozhořčeně se ohradil Adam.

AHA! Tak on by chtěl nějaké jistoty ve svých „investicích“....

„Adame, ale v tomhle ti přece nikdo žádnou jistotu dát nemůže! Život přece nikomu žádné jistoty neposkytuje!“

Koukal trochu jako trdlo.

„Ty chceš nějaké záruky za to, že když s holkou začneš chodit, že ti potom dá – což je úplný nesmysl.“

Bylo vidět, že je takový zklamaný.

„Víš, existuje jedno takové pojišťovácké pořekadlo: „Největší jistotu má člověk v nejistotě.“

„Pokud se nenaučíš flexibilitě, tedy pružnosti, komunikaci, improvizaci a nebudeš rozvíjet fantazii a odvahu, tak víš, jak to celé dopadne?“

„No....“

„Shniješ v čekárně na jistoty a záruky!“

„Hmmmm...“

Adamovi se asi moje vize jeho konce moc nelíbila... Komu by se to taky líbilo?

Ale především odvaha riskovat odmítnutí, investovat a neočekávat návratnost – to je to, co je na seznamování, chození a partnerství zábavné.

Někdy mi připadá, jako kdyby někteří chtěli vrátit doby, kdy jim nevěstu nebo ženicha vybrali rodiče, aby se rozšířil grunt a chov... A nemuseli se moc exponovat a řešit. Na svazek měli předmanželskou smlouvu – tedy záruku a stačilo už jen dojít k tomu oltáři...

„Adame, jistotu máš v tom, že pokud bude fungovat internet, máš tam péčko (tedy pokud ho novodobí soudruzi třeba nezakážou, ale to by byli ekonomicky sami proti sobě). Pokud budeš mít ruku – můžeš si sám honit podle libosti. Můžeš si zaplatit holku na hezké chvíle, celkem jistota, žádný risk odmítnutí, takže vlastně v pohodičce, co se ti tedy na těchto jistotách nelíbí?“

Adam mlčel, neuměl odpovědět.

Trochu mi to připadalo, že hledá něco a neví co, neví kde to hledat, ani jak.

Takový poněkud otupělý, inteligentní, hezký mladý muž.

Ale napadlo ho někdy, že takto vlastně nemá ženě co nabídnout?

„Dobrá, chceš mít ženu, chceš s ní mít sex, nechceš pořád chodit na placený sex. A co tedy té ženě nabídneš? Co máš ve své nabídce?“

„Tak ona si přece také zasexuje, ne?“

„A jsi si jistý, že právě o toto mladým ženám jde?“

„Já nevím, nepřemýšlel jsem o tom.“

„Tak vidíš, Adame, Ty něco od nějaké ženy chceš, ale nepřemýšlíš vůbec, co chce ona! Nepřijde ti to poněkud sobecké?“

„Tak ať to ta ženská řekne, ne?“

„Ano, zeptal ses tedy nějaké ženy, co by chtěla?“

„Ne.“

„Tak vidíš. Snad neočekáváš, že nějaká sama od sebe přijde a řekne, že od tebe chce přesně to a to..“

„To by bylo docela dobré..“ zasměje se Adam.

„Ale tak to nefunguje. To přece víš? Kde bys řekl, že je vyšší poptávka po sexu, u mužů nebo u žen?“

„Tak jasně chlapi vedou..“

„No a z toho vyplývá co?“

„Nevím.“

„Že chlapi vyvíjejí větší iniciativu při seznamování a nesou i to riziko neúspěchu. Kdo se s tím nesrovná, má docela problém.“

Bylo vidět, že oproti minulým návštěvám, je Adam smutnější, když má čelit úplně běžné realitě života. Nejraději by měl všechno nalajnované a s co nejnižšími riziky, které se dají i spočítat.

Místo, aby bral život, seznamování, randění s nadhledem, tak se utápěl ve vlastní neschopnosti improvizace a nedostatku fantazie.

V čem to asi bude?

Možná v tom, že od malička měl všechno, nemusel o nic moc usilovat? Spoustu podnětů na internetu, spoustu možností co dělat, s čím si hrát.

Až jednoho dne dorazily hormony.

A to už se tak snadno nedá obstarat jako nový mobil nebo počítačová hra.

Bylo mi ho docela líto, protože je vlastně obětí blahobytu. Poprvé zažívá nějaký nedostatek něčeho a ani přesně neví čeho...

Neví, jak je to krásný pocit, zamilovat se a trápit se, že milá spí někde jinde, že s ní nemůže být každý den, těšit se jako blázen na schůzku a popohánět hodiny a potom ty hodiny zase brzdit, když se blíží konec rande, apod...

Neví, co je to usilovat o něco méně dostupného.....

Tak si u mne zase zaplatí erotickou masáž těla s vyvrcholením.

Ono je to fajn, nechat se takto opečovat... ALE....

Tentokrát odchází domů a má velkého brouka v hlavě.

Doporučila jsem mu, aby si vyhledal nějaké starší filmy, kde se odehrává toužení po milované osobě, odloučení, chození, zamilování se. Prostě filmy, na které by současný mladý mužský nikdy do kina nešel a ani by si je nikdy sám doma nepustil.

Nevím, jestli na moje doporučení dá.

A taky nevím, jestli se ještě objeví, protože takové odhalení skutečnosti asi nečekal.

Nemohla jsem si potom nevzpomenout na ten Calhounův pokud s myšmi, jak to s nimi dopadlo, když žily v blahobytném ráji bez přirozených nepřátel. Dopadlo to dost blbě. Postupně myši přestaly sexovat a po 6ti letech blahobytu chcípla poslední myš v obrovském teráriu plném žrádla a zábavy...

Tak si říkám... jestli na tom nejsme podobně jako ty myši....