Inspirace

Já snad začnu věřit na osud. Včera jsem se tady rozhodl, že budu psát raději povídky, než abych tady čekal na ženu, která si se mnou bude psát. Zalovil jsem ve své paměti a vzpomněl si na jednu ženu, která mi tam utkvěla a již delší dobu jsem ji nepotkal. Stala se mou "inspirací".
Dnešní volné dopoledne mi umožnilo se pustit do psaní povídky (část mám již napsanou :) ), ale pak mě vyrušila dcera, že by chtěla jít ven a ať jdu s ní. Řekl jsem si, že mi prospěje si vyvětrat hlavu. Zajdeme za roh a tam proti nám jde moje "inspirace". Musel jsem se tomu až začít smát. Takovou dobu ji nepotkám a zrovna dnes ano. Stejně jako to dělal Bolek Polívka jsem si ji nafotil do své paměti, abych ji uměl lépe popsat.
Že by to tak osud chtěl?