Na přání: Lady is b(l)ack

Svět za oknem zahalený do mlhy ukazuje jenom měkké kontury a já jenom při tom pohledu cítím, jak se mi do plic žene studený opar, přestože jsem se ještě ani neodvážila vytáhnout nohu zpod peřiny.

V tom zamlženém světě připomíná moje zbytečně velká postel vor plující na rozbouřeném moři mraků, ve kterém se v dáli místo obrysu pevné země rýsují jenom osamělé obrysy stromů. Léto je definitivně za námi a nezbývá, než se zase připravit na několik měsíců tmy. Odraz v zrcadle mi místo obvyklé Sněhurky ještě ukáže poslední zbytky opálení, ale vím, že teď už budu zase jenom blednout a tak se pomalu připravuju na přechod do své obvyklé černobílé verze. K černým šatům volím černé punčochy, do uší navleču nerezové koule s černými hematity, rozkvétající pivoňky s dlouhými stonky. K hematitům a matné nerezové oceli doladím ostře nabroušené oční linky a poctivou porci řasenky. Udělám si v hlavě mentální poznámku, že mi dochází parfém. Bez parfému bych mohla rovnou chodit nahá!

Vím, že bych se Ti líbila. Náušnice mi připomínají den, který před jednapadesáti týdny dal všechno do pohybu. Jako když hodíte dva životy do automatické pračky a dáte program na superšpinavé prádlo a otáčky při ždímání na max. Občas se dívám a fotku z toho dne. Je krásně černobílá a je v ní všechno. Láska, touha, očekávání. Dva životy spojené v jedno. Vždycky, když si ty náušnice navléknu, cítím sluníčko na tváři a svou ruku v té Tvé. Líbí se mi podoba, do které jsem vedle Tebe dorostla. Nevím, jestli díky Tobě, ale každopádně s Tebou. Vzpomínám si na dny, kdy jsem pohledem vyprovázela auto odjíždějící od domu, s jistotou, že se za pár hodin vrátíš. Vzpomínám na okamžiky, kdy jsme se loučili bliknutím dálkových světel do zrcátka a bliknutím výstražných světel v odpověď. Taky si vzpomínám na ty okamžiky, kdy jsem odjížděla vyčerpaná a hladová v hustém dešti, několikrát přesvědčená, že odjíždím naposled. Dnes se na mě ze zrcadla znovu dívá ta černobílá holka z fotky. Na obrázku už je sama. Sluníčko zapadlo a musí se poprat s vlnami, které s obvyklou vášní přírodních živlů zmítají vorem, na kterém sama pluje.

Nazuju boty na robustním podpatku, kolem krku omotám šátek a zapnu křivák. Některý věci se prostě nemění a lidi už vůbec.