Cesta kolem světa s Amérem

Nemohla jsem jinak, o tento zážitek se prostě chci podělit. Některým svým oblíbeným amérům už jsem jej sice dříve popisovala a dopodrobna líčila, ale čas od času si vzpomenu a zasteskne se mi.

Bylo to letos v zimě, nebo možná už začátkem jara, úplně přesně se nepamatuji. Opět nezávazný chat na Brně a opět jeden zajímavý kousek, který mi hned nenapsal, ať ji ukážu na webce, ale velice slušně si se mnou popsal. Znáte to, sice jen takové ty plky, kdo sem, co dělám, co mě baví a co ne. Tím to na nějakou chvíli ustalo, ale po pár dnes mi přišel vzkazík, že by se rád sešel. Proti nezávaznému setkání a povídání u sklenky či kávy jsem nikdy nic nenamítala, tak jsme se na zítří sešli v centru. Dali jsme si sklenku bílého a jelikož jsme toho dne opět seděla do 22 v práci, asi po dvou hodinkách povídání jsme vyrazili domů. Povídání to bylo velice příjemné, až s údivem, kolik jsme měli společného. Láska ke sklence dobrého bílého, fascinace návštěvou Francie, plavání a cyklistika. Ono s příjemným a inteligentní člověkem ten tak příjemně strávený čas neúprosně rychle utíká. Až mi přišlo líto, že už je tak pozdě. Ale nedalo se nic dělat, čekal nás oba další pracovní den. Jen jsem odjížděla se zmateným pocitem, jestli se mu naše setkání líbilo stejně tak jako mně. Bývala jsem totiž zvyklá obdržet na cestu políbení alespoň na líce, pokud byl partner schůzkou uspokojen. Ale od něj nic. Na hlavním nádraží jsme se s pouhým podáním ruky rozloučili, poděkovali za příjemně strávený čas – což jsem pak jaksi považovala za zdvořilostní frázi – a rozešli se každý na svůj peron. Dobře si pamatuji, že v šalině mě svrběly prsty, jak jsem toužila mu poslat textovku, že ho chci znovu vidět, ale ovládla jsem se. Není to můj styl. Navíc jsem si říkala, že pokud se snaží o totéž, tedy nechat mě chvíli na pochybách, budu já ta, která to zvládne déle :) Navíc pak, pokud o to opravdu bude stát, ozve se sám. Po příjezdu domů jsem samým vzrušením nemohla usnout a tak jsem ještě pustila ICQ. Asi po deseti minutách dorazil domů i on a napsal mi, jak byl schůzkou nadšený, že setkání bylo více než příjemné a moc rád by si to zopakoval. No to si dokážete představit, jak mi to pohladilo ego. Tím spíš, když jsem celou cestu domů byla na pochybách, jestli jsem nakonec nebyla já tou nezajímavou. Myšlenka na něj a vzpomínka na hezké chvíle se mnou odputovala až do postýlky a ukolébala mě na dobrou noc.

Druhého dne navečer jsme měli domluvenou schůzku. Byl to pátek, takže času víc než dost. Jestli se dobře pamatuji, přijel pro mě do práce autem, jak jinak než na tu desátou, a jeli jsme k němu. Byteček měl sice maličký, ale moc pěkně a útulně zařízený, čistý a zjevně si dal práci i s přípravami. Zapálené svíčky na skříních – já bych měla strach to tam tak nechat a pro někoho jet :) - připravené měl už i letiště – jasně psali jsme si, že sex mám ráda, tak asi čekal, že nebudu dělat moc cavyky:) - dokonce připravil i hudbu, pomalou, klidnou a velice příjemnou. Jestli měl na stole květiny už si moc nepamatuji, ale uvařil nám horký čajíček, což přišlo vhod, protože byla ještě zima – nevím jestli vyloženě mrzlo, nebo jsem se jen málo oblékla ,), ale zima mi byla.

Jen trochu problém byl v nesmělosti z jeho strany. Byl takový plachý a já po něm nechtěla hned vyjet, tak jsem ho nutila mi povídat o čemkoliv, aby se nejdřív uvolnil. Dostali jsme se opět k oběma milovanému tématu – krásné Francii. Nejdříve jsme si povídali o maličké zapadlé kavárničce, kterou jsme během tamního pobytu jakousi náhodou oba navštívili a oba si ji zamilovali. Ani jsem nepostřehla ten přechod, ale najednou mi začal vyprávět příběh. Mě zasadil do role jedné ze dvou hlavních postav. Popisoval, jak kráčím křivolakými temnými a úzkými uličkami periferie Paříže. Copak tam děláš? Zeptal se mě. Jsem tu na studiích. Reagovala jsem a tak dál hrála jeho hru. Tedy stážistka, studuješ umění? Ano, ano, kresbu. Jeho hra mě začínala bavit. Bylo to pro mě něco nového a velice rychle jsem se náladou i rozpoložením dostávala do děje. Mihotavá světla svíček, vůně ovocného čaje a uklidňující hudba dodávaly výletu na předměstí Paříže úchvatnou atmosféru.

Pokračoval. Stále jsem si představovala jak krok za krokem našlapuji na kamennou pouliční dlažbu, jak jen sem tam kalné světlo pouličních lamp osvětluje mi cestu, když v tom jsem měla stanout u otevřeného okna. Nahlédneš dovnitř? Zeptal se mě. Ano. Odpověděla jsem roztoužená zvědavostí. Uvnitř stál malíř, před ním plátno a na piedestalu ležela krásná nahá dívka v záplavě dlouhých havranních vlasů. On ji kreslil. Na malém stolku ležela rozpitá láhev vína, pokoj osvětlovaly plameny desítek svící a malíř naprosto pohroužen do práce si ani nevšiml nezvaného návštevníka za okenicí. Netrvalo dlouho a jedním prudším pohybem jsem se prozradila. Zasadil se do role malíře a pohlédl mi do očí. Nalil mi sklenku vína a podávaje se tázal, zda přijmu pozvání do jeho ateliéru. Zajisté, jsem studentkou na stáži a kresbě je třeba učit se od nejlepších. Přijala jsem a nesměle vstoupila dovnitř. Děkuji ti Nicole, můžeš jít. Pokynul směrem své předloze, ta se zvedla a odešla. Smím nahlédnout na tvé plátno? Zkusila jsem už trochu dousmyslně naznačit, že jsem připravena se s ním milovat. Zajisté, mohu ti ukázat i své nádobíčko, štětce, ředidla i jak míchám barvy, budeš li chtít. Dvojsmyslu se dobře chytil. Skutečně mi prozradíš svá tajemství tak snadno? Trochu jsem jej postrčila. Ano, velice rád, ale chtěl bych, abys mi stála modelem. To byla ta chvíle. Velice ráda. Přikývla jsem s uzarděním, postavila se před něj a pomaloučku jsem se začala svlékat. Tady někde končilo kouzelné vyprávění, pohádkové snění, a oba jsem vstoupili do ještě krásnější reality. Postavil se ke mně a začal mi pomáhat se svlékáním. Když už jsem před ním stála zcela nahá, začal mě něžně hladit na prsou a líbat na šíji. Šíje je zaručenou erotogenní zónou, tedy netrvalo dlouho a svlékla jsem i já jeho. Tady se to už zvrhlo v něco mnohem divočejšího a živočišnějšího. Hrubě mě povalil na připravené letiště a se vší vášní se začal věnovat mému klínu. Divoce jsem se svíjela touhou, vpzínala se na rukou, na lopatkách, prohýbala v zádech, sténala rozkoší. Naše spocená těla se proplétala v jedno, třela se o sebe a zvyšovala napětí a citlivost pro každý další dotek, polibek či pohlazení. Tato kouzelná symfonie vyvrcholila jeho i mým vyvrcholením a řekněme nádherně vyčerpaní jsme splynuli v jedno tělo.

Po tomto krásném zážitku jsme jeden po druhém odešli pod sprchu, vrátit ducha i tělo pomalu ale jistě realitě. On šel první. Ve chvilce byl zpět a na můj návrat vyčkal na letišti.

Kam pojedeme teď Veru? Zeptal se a já nevěřícně vytřeštila oči. Netipla bych ho na volné pokračování, ale v žádném případě to neodmítnu. Někam do teplíčka, navrhla jsem a on souhlasil. Další vyprávění už bylo trochu více v mojí režii. Naši další imaginární schůzku jsem směřovala na prosluněnné písečné pláže Kanárských ostrovů. On, bohatý a vlivný američan na dovolené sedí na baru a upíjí ze své sklenky. V tom se k baru připotácí přepracovaná manažerka na své první exotické dovolené s asi pěti kufry a při pokusu usadit se na bar si jeden z kufrů nechtě hodí na nohu. V tom si jí američan povšimne a rychle přispěchá na pomoc. Ze svého drinku vytáhne kostku ledu a poraněnou nohu ji jím jemně přejíždí. Bolest je ta tam a američan mě zve na drink. Za jeho péči jsem mu velice vděčná, tedy jak jinak, přijímám. V tom další překvapení, amér se zvedl, požádal mě o strpení – myslela jse, že toaleta – ale on se vrátil s dvěma exotickými drinky. No byla to sice obyčejná vodka s pomerančovým džusem a v ní píchnuté takové to zdobené brčko, ale dokážete si představit mé překvapení, jak se mu opět podařilo vystihnout požadovanou atmosféru. Úžasné. Drink jsem přijala a američan s manažerkou se dali do řeči. Vyprávěli si o své práci, o svých rodných zemích, o počasí a asi v půlce drinku vyzval američan manažerku k tanci. Zesílil hudbu – hrající hotelovou živou kapelu – a ve stínu palem se oddávali smyslnému vlnění tance. V obětí odtančili až dolů na pláž, již byla hluboká noc a nádherně se pomilovali za šumění moře v ještě horkém písku.

Tohle opravu není smyšlenka, to se mi tu po setkání s jedním amérem skutečně podařilo zažít. Tak jsetli třeba budeš toto číst, mockrát děkuji za tuto překrásnou noc a těším se na výlet k Niagarským vodopádům :) Děkuji :-*