jak jsem objevil svou ženu 2.

Když jsme se před skoro dvaceti léty setkali, bylo to takové kuřátko, malé nezkušené, ještě skoro nepolíbené. Já o osmnáct let starší, kluk v rozpuku, a tak mi imponoval její zájem o mě. I když se červenala při vyslovení slova polibek, byl jsem přesvědčený, že je to ve skutečnosti dračice, jen jsem tehdy netušil, jak dobře skryta.

Náš první sex proběhl zcela neromanticky na sedadle v autě, což mě dodnes malinko mrzí, jelikož jsem původně z toho chtěl udělat svátek,/ jsem romantik / ale tak stalo se. Taková rychlovka na polní cestě. Pak už to bylo ale jen lepší, i na tu romantiku došlo, začali jsme se poznávat, hlavně já byl nadšený z toho, že ač nezkušená, chtěla zkoušet , co vše ji -nám, může způsobovat radost, potěšení.

Milovali jsme se často, a jak jsme se poznávali více a více, nějak jsme ustálili naši chuť poznávat nepoznané Když jsme spolu začali bydlet, přišly i obyčejné starosti obyčejného života, až jsme vlastně rezignovali na nějaké novoty a zůstali v naší sexualitě někde na půli cesty. Přestali jsme si povídat o našich přáních, touhách, a časem jsme na ty touhy a přání i zapomněli. Snad jsme se i začali stydět jeden před druhým vyslovit slovo sex.

Tak nějak jsme prožili prvních patnáct let, pomalu jsme se dostávali do stádia, kdy státní svátky byly častěji než sex. Až jsme si řekli, že takhle se nám to nelíbí a začali jsme si povídat, co můžeme udělat pro změnu. Abychom sami v sobě našli zase chuť, na to jsme byli možná líní, možná ještě jeden před druhým vystrašení, ale věděli jsme, že změnu to potřebuje.

Oslovili jsme jiný pár, že se budeme milovat vedle sebe, bez vzájemného dotyku. K dotyku došlo, pán se jen lehce dotkl mé ženy a tou projel blesk, výboj touhy, vzrušení, Poznal jsem, že tohle je to, co se ji líbí, co asi může být tím spouštěčem, který nás zase naučí si spolu užívat rozkoš.

Po tomto poznání přišlo něco, co jsme si nazvali kocovinou, něco, co jsme neznali. Pocit zděšení, jak se nám může líbit být s někým jiným, něž spolu. I když jsme měli strach, co na to ten druhý, museli jsme spolu mluvit a to se stalo vlastně začátkem mého opravdového poznání mé ženy. do té doby spíše stydlivé, nesmělé, odmítající nějaké změny k ženě, která ráda zkouší, umí dát najevo, co chce.

Já jako něžný vanilkový romantik jsem předpokládal, že je plně spokojena a že není nic, co by ji ještě mohlo třeba scházet, nebo že není nic, co by ji mohlo nadchnout. To jsem ještě netušil nic o teorii barev duhy, kdy každá činnost, každý prožitek člověka se skládá z dílků jako duha se skládá z barev a teprve když je vše poskládáno, může duha zazářit. A ten jeden dílek, tu jednu barvu duhy se podařilo objevit zcela náhodou po několika plácnutích.

Po pár pokusech, kdy jsme asi oba měli chuť zanechat experimentů jsme natrefili na pár, se kterým jsme si sedli jak lidsky, tak i v sexu, / tam spíš lehli, / ale hlavně si rozuměli. Stali se z nás kamarádi . Po nesmělých začátcích, kdy jsme se poznávali, pěkně nesměle ve čtveřici, došlo k rozdělení ložnic .

A tam, zbavena strachu z mé přítomnosti, z mého pozorování, z mých možných špatných reakcí, se má žena dokázala natolik uvolnit, že mohl nastat další díl poznávání mé ženy.

Pokud si někdo myslí, tak jako já, že nesmělá, něžná žena se nemůže stát příznivkyní BDSM, mýlí se . Občas jsem ženu plácl, ale bylo to takové spíš razantnější pohlazení, ale to co má žena s kamarádem začali zkoušet, už nebylo jen plácnutí.

Co spolu provádí, vlastně ani nevím, děje se to mimo mou přítomnost, ale podle toho, jak to má žena popisuje, jak reaguje, jak to umí projevit, je to asi ten dílek do prožitků, který ji chyběl . Když ji pak pozoruju, někdy bych měl chuť si s kamarádem i vyměnil roli, abych mohl být součásti toho prožitku.

Netuším, jestli reagují správně, když si ženu nebráním, když je ji ubližováno, ale jsem šťastný, když slyším, jak si to umí užít.

Líbí se mi, když můžu objevovat další barvy duhy mé ženy.