Ach, ty ženy

Žena, toť stvoření nebeské i ďábelské zároveň. A my, muži, pokud nejsme ďábelského naturelu, jsme odsouzeni k ponižování a samotě.

Žena ví, co hledá, ovšem pokud tomu muž uvěří, odsouzen jest k záhubě. Hledá-li žena vztah, muže hledajícího totéž dokonale poníží a zašlape do bláta a čím je žena starší (vzdělanější), tím více vyniká touto zvláštní schopností.

Vím, že muži nejsou svatí, ale proč nás ženy hází do jednoho pytle? Tuto otázku pokládá lidstvo od stvoření světa. Vždyť každý člověk je jiný, každé pravidlo má své vyjímky a pokud ze 100 % mužů je 4% gey zbývá 96 % na ostatní - vyjímku tvoří 1% - a proč tedy podle 95% mužského pokolení je posuzováno i to 1 %? To jste, ženy, skutečně tolik ... a prosím, nezlobte se na mne za použití tohoto slova - uvítám i jiné vhodné slovo, sám jsem je nenašel ... primitivní a slepé, že do toho 1% nás mužů kopete vší silou, jež vám byla dána do vínku.

Sám jsem byl zamilován a slepý, odkopnut a ponížen. Při své pouti životem jsem našel několik žen, o kterých jsem smýšlel, že nejsou jen vypočítavé, ale dokonce snad i božské. Bohužel si je však bůh vzal k sobě do království nebeského a nebo je uhnal sám ďábel, který jim podlehl.

Čím více člověk dává, je více obviňován a ponižován, natož aby byl aspoň tolerován.
Natož aby dostal aspoň část slíbeného (aspoň porozumění).