Můj análek, má prdelka...

Můj zadek, análech, prcina, prdelka, řitní otvor, konečník či kakaový věneček by dal na román. Skoro vsadím boty, že ho vidělo naživo víc lidí než ten Tvůj. Ale nepředbíhejme…

Nevím, v kolika jste a zda vůbec začali s prdelí experimentovat vy, já někdy v pubertě. Prsty jsem dlouhé neměla a tak jsem hledala a hledala a objevila propisku. Nebyla tlustá, zase to tolik nebolelo. Zabalila jsem ji do igelitového sáčku a zprvu na sucho, později s kuchyňským olejem jsem si ji zkoušela zasouvat a nějak se uspokojovat. O análním orgasmu jsem jen četla, nikdy jsem ho ani náznakem nedosáhla, prostě jsem to vždy vzdala pro bolest ruky, aneb předek je ergonomičtější. Nijak mě to nezaujalo, navíc se sáček čas od času protrhnul, propiska nebyla úplně nejčistší a vůně po takových hrátkách taky nic moc.

Uběhla nějaká doba, dospěla jsem a pořídila si první anální hračku. Víte jak jsou šperky? To mě nějak nezaujalo, mě se líbil ocas. Prostě si strčíte kolík tam, kam slunce nesvítí a z toho trčí ocas. Moc jich tenkrát na netu nebylo a tak jsem pořídila takový skleněný s ocasem a gel. To byl porod! Už v recenzích se psalo, že je trošičku větší. Já byla anální amatérka, de facto panna, nic tlustšího než prst jsem tam neměla a najednou jsem v ruce svírala skleněnou věc a průměru třeba 5 cm. Nevěřila jsem, že to tam dostanu. Sklo se nijak nepodvolí, nepomůže vám, já mazala, zasouvala, tlačila, trpěla a nic. Vytáhla jsem to, znovu nalubrikovala kolík i zadek a znovu. To trvalo třeba dvacet minut a znamenalo i přes deset pokusů, ale byl tam. Tlačilo to a nebylo to příjemné, ale ze zadku se mi houpal ocas jako bych ho měla celý život. Byl hebký a dlouhý, když jsem chodila, bouchal mě do nohy, bavilo mě to. Prohlížela jsem se v zrcadle, procházela se po domě. Kdo znáte tyto kolíky, mají tvar, který inteligentně nedokáži popsat, ale prostě narůstá průměr, najednou je úplně malinkatý a pak zase širší, taková zarážka, na které bývá šperk, v mém případě nalepený ocas. A ta prdel má svěrací sval, který zůstane sevřený v tom zúženém místě. A to se takto třeba půl hodiny promenádujete s ocasem, sval se zregeneruje a hlavně zúží a svírá. Ten kolík nešel ven! A hlavně to nemáte za co vzít, za ten ocas tahat moc nemůžete a celý kolík je v prdeli. Nalubrikovat už to nejde a je sucho jako na Sahaře. A to jsou teprve nervy. Zatnout zuby a tlačit, tahat, trpět… no dostala jsem ho ven. To bylo poprvé, co jsem viděla z řitě krev. Aplikovala jsem si ho asi ještě 2x, pak se ocas začal odlepovat, poslala jsem jej na reklamaci a vrátili mi peníze.

Pak jsem si našla partnera, co chtěl anál zkusit. Asi to chápu. Jeho pyj nebyl tak veliký, jako kolík a byl podstatně měkčí, zasunout docela šel. Tlačilo to a nebylo mi to příjemné, ale co bych pro svou lásku neudělala. On se ten zadek po chvíli uvolní a jde to, ale žádnou rozkoš jsem nikdy nepocítila, po aktu zápach, jen se rychleji udělal a já se musela dodělat alternativně, pokud ještě byla nálada. Protože mi to bylo nepříjemné a krev se objevovala čím dál častěji, od této praktiky jsem ustoupila.

Červená byla i po takřka každé stolici a tak jsem zamířila za svým doktorem, který měl poslal na chirurgii se slovy, že to budou jen hemoroidy. Chirurg mě strčil prst do zadku a vyhodnotil, že nic nevyhodnotil a poslal mě domů s vlákninou a klystýrem, že vláknina mi rozmělní stolici a klystýr si mám dát před vyšetřením. Vyzvedla jsem jej, ale měla z toho takový strach, že jsem doktorovi napsala e-mail, že vyšetření odmítám a krvácela si dál.

Klystýru jsem se zbavila zde na Amatérech. Hodila jsem inzerát, že jej prodám. Brzy mi napsal týpek, domluvili jsme si osobní předání, počkal mě na parkovišti, já vyběhla z domu, dala mu to v taštičce od kosmetiky, on mi dal nějaké prašule a rozloučili jsme se. Další týden mi vypisoval, že se se mnou chce sejít, už jsme se nikdy neviděli. To bylo mé opravdu jediné setkání přes tyto stránky, navíc trvalo 20 vteřin.

Můj zdravotní stav se zhoršil. Po vyměšování jsem začala mít teploty a to klidně čtyřicítky a to nechcete mít třeba dvakrát týdně. Tak jsem znovu zavítala za obvoďákem, který do mě sypal jedny antibiotika za druhými, posílal mě ke všem svých kolegům, dělal mi rozbory krve, tentokrát jsem už absolvovala i kolonoskopii (hadička do prdele), ale bez výsledku. A tak jsem byla odeslána do nemocnice na hospitalizaci.

V nemocnici to nebylo nejhorší, měli tam WIFI, na pokoji televize a polovinu času jsem byla sama, druhou s nějakými babkami, co furt spaly. No ale žádný hotel to zase není. Absolvovala jsem asi všechno – další kolonoskopii, gastroskopii, rentgeny, sona, vyšetření plic, rozbory stolice, stěry z nosu i krku, dokonce vyšetření mozku, vyšetření na parazity a mnoho dalšího. Prvně jsem dostala mladou neatestovanou doktorku, o tři roky starší než já, bydlela dvě ulice ode mě a asi jsme se potkávaly na základce, nicméně jsem si ji nepomatovala. Ležela jsem tam měsíc, během kterého si nemělo ani cenu natahovat kalhotky. Prst v prdeli byl na denním pořádku a různé hadičky taky. Občas mrkly i na předek. Vidělo mě několik chirurgů, páč si nebyli jisti, několikrát doktor na gastroskopii, lékaři se u mě střídali jako postavy na orloji. A vlastně i sestřičky, to když mi předepsali nějaký roztok do zadku, který mi tam několikrát denně aplikovaly, navíc stěry z konečníku a k tomu jsem sama odebírala vzorky stolice. A byli tam i studenti na praxi… Jak jsem psala, oblékat se byla ztráta času. Prostě mě prohlížela polovina atestovaných lékařů v kraji, třetina těch neatestovaných a většina sestřiček. Propustili mě s tím, že neví, co mi je. Pak jsem ještě navštívila nemocnice ve Zlíně, Olomouci a Brně s podobným výsledkem.

Červená zůstala, teploty se uklidnily. Přidaly se k tomu bolesti zadku, ale jako neskutečné. Ten pocit, když vás vevnitř bolí prdel a vy nemůžete nic, prášky na bolest na to nezabírají a vy ležíte a bolestí se choulíte do klubíčka, nic moc. Zvlášť třeba před dovolenou nebo když máte řídit auto, nedokážete sedět. A tak mi od bolesti pomohla paradoxně jedna BDSM praktika. Vtipné, že? Asi jste o ní nevěděli, ale jedna z BDSM praktik jsou hrátky s ledem, na bradavky, na penis či pipku a vkládání do konečníku. A právě poslední zmíněné je to jediné, na co jsem přišla a co mi pomůže, na chvíli. Dokonce jsem se začala i otužovat, protože nejen led, i studená voda je docela fajn.

Tento rok jsem se naštvala s tím, že nejsem tak stará a přeci to není normální, objednala se v pořadí k již 4. chirurgovi a popsala mu problém. Opět mi strčil prst do zadku a de facto konstatoval co jeho kolegové, navíc objevil dvě anální trhliny, což je dle něho důvod bolesti. Dobře, krvácet tedy budu, tak to už jsem konec konců zvyklá a mezi námi, jestli je to jednou za měsíc nebo dvakrát do týdne… (hooodně veliká nadsázka) Chtěla jsem to zašít, prý se to nešije. Mám jíst hodně vlákniny, snažit se chodit pravidelně na velikou a mělo by se to spravit samo, navíc předepsal nějaké preparáty. A tak jsem začala provozovat sedací koupele v lavóru, opět si tam začala aplikovat čípky, začala brát prášky. Spravilo se to jako několikrát před tím, bohužel jen na krátkou dobu, teď už jsem zase tam, kde na začátku…

A tím bych to prozatím ukončila. Myslím, že to mé odmítání k análním hrátkám vysvětluje a i když si to z těch, co se mě ptají, asi nikdo nepřečte, nevadí, mnozí z vás asi ani netušili, jaké trable lze mít s touto částí těla, tak alespoň působím malinko edukativně. A ne, nestrkejte si tam nejlíp nic, nebo alespoň ne nic velikého, byť mě neposlechnete, stejně jako některé kamarádky, které anál zbožňují…