Zápisky ze života ...

Nevím, co mne to napadá, ale prostě mám takovou potřebu si napsat pár zápisků a exhibovat tím pádem i tady v mnohdy tak vyjímečné společnosti.

     Začíná krásný podzim a já místo abych makal a vytvářel tak vyšší HDP, tak si sedím na terase, popíjím vínko, vzduchovkou střílím na veverky, co mi kradou ořechy a je mi po dlouhé době prostě fajn. Sluníčko už tak nehřeje, ale já se snažím lovit ještě poslední paprsky  a vyhřívám se jak starej kocour, co už ví o životě svoje.

       Rozhodl jsem se, že nastane v mém životě změna. Přestanu už být ten, kdo bere ohledy a stará se o druhé. Staral jsem o druhé, myslel na druhé, pomáhal druhým, živil druhé, šatil druhé, bál se o druhé a prostě byl jsem ten, na kterého je vždy spolehnutí. Taková ta skála v mládí a opora ve stáří. Není to jednoduché takto žít. Jednak musíte mít pevné nervy a narvané konto. A ono se to pak zvyká, ono se to bere, ono se nám to rozmazluje. Všeho do času.

        Dle přísloví, že všechno netrvá věčně, ani láska k jedné slečně jsem se prostě postavil proti proudu a řekl si : Dost ! Teď nastupuju Já !

        Začal jsem nenápadně. Oznámil jsem mé milé rodince, že se jde nakupovat. To bylo jásotu a pískotu, i Sultán s Tyrlem by si přestali lízat koule a zavětřili by, cože se to u nás na dvorku děje. No jako obvykle jsme vyrazili. Já plně vyzbrojen Mastercard, v případě potřeby Visa a kdyby ani to nepomohlo, tak jistá hotovost se u mne vždy najde. Stanuli jsme před obchodem a já konečně prvně v životě prohlásil: ,,Moji milovaní, ano, jdeme nakupovat, ale pro mě, chci nové boty, kalhoty, tašku, bundu, opasek, atd. Vás tu mám jen jako odborný dozor. Jako odměnu vás pak zvu na zmrzlinu. A že mám dobrý den, můžete si dopřát každá celé dva kopečky!"

        Nastalo hrobové ticho, jako na Aljašce v lednu. Ne, žádné slzy, nebo výčitky, prostě jsem v jejich očích četl zmatek a otazníky. Pošeptal jsem jí:,, Ano, správně, teď nastává moje doba". A vkročil jsem do obchodu. Stála tam a vím, že si byla jista, že už nic nebude jako dřív. Aspoň do té doby, než pochopí a otevře oči.

        Vím, že to pro některé z Vás nic neznamená, ale ono se někdy takto psychicky odstřihnout, znamená hodně síly. Ne, nechci pálit mosty a odcházet do jiných náručí, kde se bude historie opakovat. Chci jen v lásce zase vyhrávat, tedy, milovat méně. Chci v sexu zase více dostávat a být zase ten žádoucí. Raděj než 4 x týdně, tak 1 x, ale krásně a vím, že to svedem, vždyť jsme tak začínali. Chci se zase líbat.......

         Bude to dlouhá cesta. Jsem na začátku.

         Ne, tento blog není o sexu, o orgasmech, je o mě. Není to ani o penězích, i když výše uvedené by k tomu mohlo směřovat. Je to o životě a bojích, které každý z nás občas musíme svádět. A tak Vy, kdo víte, že se něco musí změnit, tak to udělejte. Jde to.

P. S. Veverky, ty potvory si chroustají ořechy dál, ani jednu jsem nesundal. Aby taky jo, když mám vypitu lahvinku výtečného Ryzlinku z dob, kdy se ještě Líbalo a Hladilo...