kurva, to nám to zase začíná..

Tak, víte jak to je, na jednom rameni vám sedí anděl, který vás nutí dělat jenom věci, co se sluší a patří a na druhém zase ten ďáblík, co vám našeptává a rajcuje tu vaší zlobivku.

No, u mne je to momentálně tak, že mám čertíky všude kam se podívám. Můžu vám teda říct, je to utrpení, ale talkové hezké utrpení, které mi kouzlí šibalský úsměv na tváři.

V posledních měsících se v mém životě událo spousta moc hezkých kotrmelců a já jsem asi píčus, která si toho vůbec neváží a pořád mě něco nutí nahlédnout za zrcadlo.

Řeším si teď takové šukací dilema.

Na jedné straně je to ten pocit, kdy víte, že vás objímá láska, až se vám z toho tají dech.

Ale!

Na druhá straně je zase vědomí, že existuje člověk (i když je to prvotřídní kokot), pro kterého jste TA postelová bohyně. A ten pocit vám kurevsky schází.

A teď babo raď. Fantazie pracuje na plné obrátky. V myšlenkách už mrdám s kokotem, ale pořád mne drží na uzdě přesvědčení, že pro skvělý mrd nechci přestat být upřímná.
Budu-li upřímná, všechno poseru.
Nebudu-li upřímná, vlastně se nic neděje, jen já asi nevydržím sama se sebou... ale to mrdání zase...

Takže,doprdele, co mám teď jako zase dělat?