Zápisky ze života III.

Přeji dobrý večer všem, co mé zápisky čtou a také děkuji za ohlasy, vzkazy, psaníčka, rady a doporučení a také chci obzláště poděkovat těm, co mě poslali do prdele. Jak se říká, co tě nezabije to Tě posílí, aneb, kde jsou ty ideály? Minule jsem uvedl pár bodů, o které jsem se chtěl podělit. Dnes to udělám stejně tak:

1. Jak pokračuje má láska z Amatérů
2. Ptali jste se, na čem to jedu?
3. Jak pokračuje má práce 4) Co se stalo, když jsem tu mladou paní políbil ad1) Tady se potvrdilo prastaré rčení, že ženy jsou z Venuše a muži z Marsu. Lásku jsem vyznal a musím říct, že odezva nebyla špatná. Svolila k výměně telefonních čísel. Byl jsem fakt natěšený (neplést s nadržený) Před prvním telefonátem jsem byl tak nervózní, že jsem si dokonce vyčistil chrup a navoněl se. Sakra, neptejte se mě, proč, no fakt jsem byl jak malej před velkým rande. Hlas měla příjemný, kadenci poloautomatické zbraně a mluvu spisovnou. Líbila se mi čím dál více. Vedl jsem konverzaci nejprve nervozně, pak nezávazně, dával jsem si pozor na sprosťárny a mluvil fakt spisovně. Jistě by ze mne Makarenko a Herodes (největší pedagogové lidstva) měli radost. Z rozhovoru jsem usoudil, že zatím masturbačněwebová prezentace by mohla přerůst v reálně živočišnou. Jenže ! Ta dálka. Nelenil jsem a vypracoval tedy plán s návrhem několika příjemných penziónků s wellness, nebo gastro zážitky, prostě, tak, aby to mělo úroveň. Vypracoval jsem fakt několik variant pobytů, že by ze mne i Tomio Okamůra měl radost. Ha ! Problém. Má vyvolená si to vyložila jako předem odsouzené k souložení a dovádění a nepomohlo ani ubezpečení, že pokoje by byly dva a přeci že na takovou dálku nebudem jezdit na blbou kávu, že posedíme, popijem, užijem výřivky, masáží a uvidíme. Když nic, tak nic. Když něco, tak se vší parádou a komfortem. Prostě jsem gentleman a cením si ženy na víc, než na kávu v motorestu a deku na kapotě. No, co se dá dělat, dostal jsem košem, opil jsem se a počůral sochu Masaryka.

ad2) Jedu na životním optimismu. Usmívám se a za každou cenu a v každé situaci se nevzdávám. Všimnul jsem si jednoho faktu, že kdykoliv jsem ve společnosti, tak převážná většina, když si dělá legraci, tak zásadně z někoho druhého. Nejde ani o vulgarity, či sprostosti, ale aby pobavili ostatní, tak k tomu potřebují ještě někoho druhého. Jakýsi terč. Já si zásadně dělám legraci sám ze sebe. Sebe znám, vím, kde mám slabá místa a taky čím pobavím nejvíc. Mám zdravé sebevědomí a prostě řídím se heslem: za krásu nemůžeš. Dělám si radost ze všeho, co jde. Předbíhám ve frontách a pouštím staroušky první do dveří, třídím odpad a piju alkohol, aby neubližoval druhým, mluvím se ženami spisovnou vulgárštinou a kupuju jim růže a miňonky. Prostě si čím dál tím víc žiju tak, abych, až si zítra vzpomenu, co jsem dělal včera, abych se u toho usmál.

ad3) Má práce? Je to výborné, vyhodili mne. Nikdy, opakuji nikdy se nebavte s Majitelem firmy o ženách. Zvláště pak, pokud si nejste stoprocentně jisti, že ta, o které se bavíte, není jeho manželka. To vám tak stojíme, cigárko a úsměv č. 6 (miluju tě šéfe, jak hemeroidy v kině), když tu najednou dole na ulici vystupuje z auta babizna. Co na ní říkáte, ptá se on. No a já, protože mluvím pravdu, víc jak pravdu, tak spustím, že tu káču pitomou znám, že snad kromě skladníka, kterej je gay, dala celý firmě, a že fakt nechápu, kterej idiot ji mohl dosadit na finanční oddělení, když umí počítat jen plodný a neplodný dny. Navíc Majitele ujistím, že pokud chce, prověřím na personálním, kdo nad ní drží ochranou ruku... A ještě ho uchlácholím, jaký má štěstí, že je na firmě jen 1 x za měsíc, že se s ní nemusí potkávat, protože by po něm jisto jistě vyjela a to opravdu, ale opravdu Majiteli není o co stát, neboť když na mě přišla řada, tak to fakt stálo za hovno..... Právě tehdy jsem pochopil, co znamená pojem hrobové ticho. Pak řekl dvě slova: ,, Moje manželka" A já se jen zeptal: ,, Na hodinu" ? On: ,,Jo" Tak jsem si sbalil svoji síťovku, objal kolegy, stáhl celou databázi klientů a volným a hrdým krokem opustil firmu. Cestou jsem se stavil na panáka, zavolal konkurenci a databázi jim prodal. Při troše skromnosti nemusím rok pracovat.

ad4) V minulém blogu jsem psal, že toužím políbit jednu krásnou mladou paní. Laskavý a pozorný čtenář ví, že jsem tak učinil. Následky však byly téměř fatální. Za týden se bez jakékoliv domluvy se mnou kontaktovala. Co kontaktovala, zazvonila u mých dveří. Zrovna jsem si jen tak ležel, popíjel a zvonek. Otevřu. Tam ona. Tam ona a taška. Zavřu. Zase zvonek, tentokráte pronikavý. Zvonek jsem odpojil. Začala bušit do dveří. Volám sousedovi. Pod příslibem 5litrů slivovice ji vynáší řvoucí a kopající na ulici, zamyká domovní dveře a drží stráž. Odešla. Dal jsem mu raději o tři litry navíc, kdyby se zas vrátila. Zajímavé na tom všem je, že se to událo během snad 5minut. Já a ona jsme si neřekli ani jedno slovo. Nebylo ani kdy. Mě prostě děsí ženy s taškou větší, než litrová láhev whiskey. Třeba šla z nákupu a stavila se jen na kus řeči, třeba šla z prádelny, co já vím. Ale prevence je základ všeho.

Tak vážení, třeba Vás to pobavilo, třeba ne, ale tak už to bývá. Mějte se krááásně a myslete na to, že pokud se smějem, tak žijem. ty jo, dobrý, až budu slavnej, tak tohle rčení použiju v rozhovoru pro Rytmus života.