Se snubákem na ruce

Nehledám dokonalost, dokonalost fyzickou, ani dokonalost v písmu. Hledám něco nedokonalého, něco, co budu schopen vzít si za své, co budu schopen pojmout.

Není to však žádná prdel, protože na ženy, potažmo blogerky jsem náročnej. Ale i vzhledem k tomu, že jsem plešatej, tlustej a už docela starej, ze svých požadavků neustupuji. Není důvodu. Myšlenky jsem si v sobě utřídil, masturbuji už jen dvakrát denně, protože jsem pochopil, že víc spermatu ze svýho šedivýho, vrásčitýho pytle zkrátka nevydoluju a vybral jsem si ženu, blogerku, která se sice zjevila už dávno, ale počkala si na mě, protože věděla co chce a dokázala mi odpustit všechny mý hříchy.

Utírám si ruku od spermatu, ukazovák ze zvyku olíznu. Pak dotvořím tenhle plátek, vypnu blog a ona zase něco napíše.

Ještě že to neuvidím.

Napíše určitě něco o tom, že je venku kosa, že měla orgasmus, když jej nečekala a tak.

Její manžel, co ho má pořád ráda, zase šuká jinde. Včera měla narozeniny a on zapomněl na kytici, zapomněl i na její jméno, protože se opil s kámoškou. Zase jeden obyčejný den, kdy se zázrak nekonal.

Má toho dost! Má nevyslovená přání, která se najednou promítají do jediného bodu, do Muže, co jí bude mít konečně rád.

Napsal jí. Chce jí vidět. Řekla ano a on odpověděl. Znělo to jako pohádka. Už žádný opilec, už žádné kecy o kámošce, nebo nekonečné žužlání pivního pyje, kterej už nikdy stát nebude.

Věděla, že život není pohádka, vlastně pohádky nesnášela.

Psali si dlouho do noci. Taky si volali a taky se ještě v ten večer pohádali tak, že když to soused slyšel, nedal to a skočil salto z balkonu. Bydlel ale v přízemí, záda hodil do krtince a vše dobře dopadlo.

Setkali se znovu. Zase na benzínce ve Vodňanech a vše, co k nim patřilo, si vzájemně dali. V nedalekém lese nad Radčickým vrchem se poprvé milovali. Věděli, co chtějí, nic je už nezastavilo.

Ustřihli utrpení, plnili si sny v hodinových hotelech, na společných procházkách po Šumavě se společně smáli, drželi se za ruku, líbali se, ošahávali se a pak se vraceli ke svým rodinám…

Ono totiž to, že ženě ustříhnou občanku a změní si příjmení, ještě neznamená, že je něčí majetkem. Vztah je křehkej a je třeba vážit si ho. No a když misky vah padnou na jednu stranu, nezbyde než dát střelku zpátky na střed.

Oba se snubákem na ruce, přesto svobodnější a šťastnější než dřív. Takový je jejich příběh ...