O něco lepší orgasmus

Nebyl jsem náročnej a stačilo mi, aby byl můj blog zábavnej, aby vypadal a četl se dobře. S blogerkami a blogery jsme se na sebe usmívali, brali se za ruce, někdy se i tajně plácli po kundách, nebo vytahali za pindíky. Bylo nám dobře. Byli jsme nadržení. Pochodovali jsme si vedle sebe a když jeden druhýmu podrazil nohy, zatnuli jsme zuby, zasmáli se tomu, dali si pusu, nebo paňáka na srazu.

Inu, uměli jsme. Uměli jsme se nechat být, neomezovali jsme se a necpali se do nereálných krabic. Uměli jsme reálně existovat a že to bylo někdy taky hodně drsný ten, kdo pamatuje, ví.

Každý z nás byl originál.

Neřešili jsme, že mám malýho šesticentimetrovýho pindíka, že Káťa nemá milence a spustila se s Luckou. Nosili jsme vytahaný trenky, používali formulace z výprodejů, v sešlapaných teniskách brázdili mělčiny blogu, muchlovali se v Praze Pod Vrtulí, dávali si teplý pivo co smrdělo jak hadr na podlahu a spávali v pokoji 313. Přitulení, nazí na jedné posteli jsme si povídali, protože jsme si povídat chtěli. Sem tam si k nám lehl někdo cizí. Nevadilo nám, že měl květovaný sako, že hodně pil a ráno na záchodě četl bibli.

Důležitej byl vztah. Vztah lidí z blogu. Lidí, kteří si nevadili. Nic jsme na sobě neměnili. Když někdo nechtěl šukat, nebo prstit, či lízat blogerku, tak prostě nešukal, neprstil, nelízal. Nenutili jsme se do ničeho. Svůj volný čas jsme trávili spolu, když jsme chtěli. Žili jsme (i) bez hádek a když už jsme se do nich pustili, mělo to grády, kteří nováčci už nikdy nezažijí.

No a když jsem jí pak přinesl na Václavák kytku, rozbrečela se.

Jsem už blogerskej dědek a asi i proto se můj vztah k blogu změnil. Zkomplikoval se, řekl bych. Já sám jsem si ho zkomplikoval. Chci po blogerkách a blogerech tolik, že i ona, tenkrát tolik známá Xena bojovnice s bradavicí na levém líci a koštětem v podprdě by se uzoufala a dobrovolně skočila salto vzad ze skály nad řekou u Varů, než aby mě četla.

Někde se to zlomilo. Nevím proč, ale zlomilo. Dlaha na tuhle zlomeninu neexistuje, ani sádra ne. Pořád chci, abych byl zábavnej, aby blogy, co napíšu vypadaly dobře, ale také chci, aby ti, co čtou, vyjadřují se, zase měli ty plný, nadupaný sexy koule a glanc jako tenkrát. Chci, aby lidé psali a uměli psát. Zvýšil jsem laťku a chci, aby jí zvýšili i ostatní.

Nejsem člověk, který by štěstí měřil počtem zásunů do amatérek, do jejich vagín, úst, či análů, nebo třeba počtem absolvovaných zdvořilostních kuřeb, protože o to tady nejde.

Nejsem náročný na sebe, jsem náročný na všechny, kteří se mnou na blogu byli a jsou.

Ten kluk, co poslouchá operu a bydlí s klukem. Holka, co se jí potí zadek, obléká si triko naruby, je hubená jako lunt a ráda vylizuje lucčina neposednýho bobra, to jsou mí přátelé, protože mají smysl pro humor, zejména pro ten můj pochopitelně:) Umí psát, ale nikdy nenapsali knihu, i když jsou natolik dobří, že by mohli z fleku učit větám většinu z nejlepších spisovatelů. Tihle lidé jsou pro mě darem. Tyhle lidi mám rád, protože jenom s nimi umím prožít onen vzácnej a zase o něco lepší orgasmus ... ….