Zakázané uvolnění.

V noci se mi zdál krásný sen, ležela jsem v posteli vedle toho svého, ne však muže mého. V pevném objetí v jeho náručí schoulená, dívající se mu do očí, do těch krásných očí, kvůli kterým jsem neměla zábrany. Byl to sex z lásky, ne však pro něj. Byl taky sportovně založený. A já se v tom snu, vrátila v čase. Byli jsme zase spolu. A já se mu v tom snu přiznala, že jsem tenkrát lhala.

Pamatuješ, jak jsem ti říkala, že by mi nevadilo, kdyby můj muž spal s jinýma?

Pamatuji.

Mě by to však vadilo, vadí!

Ani nevíš, jak ti rozumím. Chlapi jsou šmejdi, dodal. A přitom jsem byla v posteli s ním, s tím nevěrným chlapem, a sama nebyla svatá.

Hezký sen. Dost možná i k zamyšlení, a nejspíše v kontextu toho, o čem jsem psala včera.

Proč, to neřeknou dříve než udělají?

Blog mi byl smazán. Škoda. Postřehy pod ním nebyly špatné. Já vím, že každý případ je individuální. Nejde to vše naházet do jednoho pytle. Kdo je nevěrný jednou, bude i po druhé.

Taky jsem za život několikrát vyslovila, tak si najdi jinou a jsem zvědavá, která jiná, by to s tebou vydržela!?!

Můj muž intenzivně hledá asi celý život. Žádná to s nim nevydržela, a proto se vrací domů s přísliby, už to neudělám, ale já vím, že to udělá znova.

Přesto z jistého milosrdenství mu tu šanci dám. Zkoušíme to čtvrt století se stále stejnou písničkou.

Už to neudělám. Víš, že miluji jen tebe. Byl to úlet. Byla to jen kurva. Nechci jinou. Už budu hodný, dej mi šanci. Zkusíme to od znova, jo?

A já mu tu šanci dala. Jednou, a pak vlastně nejednou. Bylo to už tu tolikrát, než jsem pochopila, že tito jedinci se nikdy nezmění.

Ale je to můj muž, částečně chorý na mozek. A rozhodně si nemůžu vyčítat, že jsem mu tu šanci nedala. Jsem hloupá, když to snáším? Asi jsem.

Vždycky mě fascinoval pár, kterému to klapalo do smrti, ale nikdo se té ženské neptal, jestli byla za život vždy s ním spokojená a šťastná. A když už ano, tak pověděla, že ne vždy to byl med, ale už je tam, a o mrtvých jen dobře. Většinou.

Ale vydrželi to spolu. Toho jsem asi chtěla docílit i já, svým způsobem. V životě potká člověka ledacos. I ta chuť po zakázaném uvolnění. Stane se. Jsme jen lidi s potřebami, chutí atd.

Možná proto vše mám i jasno v tom, co bude dál. Až jednou najde tu, která to s ním vydrží. Brečet do polštáře rozhodně nebudu, ale chlapa pro život nechci. Ne takového s kterým bych měla sdílet den po dni. Nic na bydlení. Sex, a jdi! Na nic víc chlapa nepotřebuji. Možná ještě na prachy je to dobrý, ale jinak, děkuji, nemám zájem.

Nevěra má mnoho podob, a mnoho příběhů. V tom včerejším jsem však měla na mysli ty zmetky, kteří by si zasloužili vykastrovat. Netvrdím však, že všichni, kteří podvádějí.

Sama nemám svatozář nad hlavou, ale nebyla jsem ta, která to udělala první. Snaha byla. Dát šanci jemu i sobě. Já to vydržela, on však ne. Nevydrží to nikdy. A tu chuť po odplatě, mám stále v sobě. Není to řešení, ale svým způsobem ho to nechám taky vyžrat do konce. Proč mu to ulehčovat?

Život je fajnová záležitost, a já se učím plavat mezi rybami v rybníce, který je zakalený jak tráva.