Úvaha čistě předvánoční

Nějak mne v posledních dnech přepadá melancholická nálada. Sám čert ví, zda je to tím, jak v kalendářích ubývají stránky nebo kterak klesá za okny venkovní teplota. Nejspíš ale za tím bude všudypřítomná tma, tma ráno, tma večer, když odcházím či vracím se ze zaměstnání. Blíží se vánoce, Silvestr a Nový rok a příbytek zeje prázdnotou a samotou... Nejsem sice akční hrdina, ale protože nezabrala na netu seznamka, rozhodl jsem se opuštěnost řešit jinak.

Strávil jsem dnešní den v Liberci a nakoupil jsem sobě první vánoční dárky. Ten nejdůležitější jsem ale nesehnal, ačkoliv jsem ho všude v centru poptával. Chtěl jsem mít kouzelný vánoční stromeček, který by mi na vánoce nadělil balíček a v něm byl by dvounohý mazlíček... Prodavačky se střídavě smály, střídavě rudly, v lepším případě mne posílaly ke konkurenci. Bohužel, vinou nedoléčené chřipky nebo inverzního chrakteru počasí počal jsem opět šířit kapénkovou infekci. Tak chrchlaje a kašlaje na všechny strany, přehodnotil jsem smělé plány a místní shopping park nenavštívil.

Teď zachumlaný v přítmí mé prsty do klávesnice buší a já zpytuji své černé svědomí, že jsem nenavštívil BAUMAX, OBI nebo SCONTO. Ono je to ale, tuším, stejně jedno... Jsem asi mého věku jediný, kdo ještě věří na pohádky...