Dokonalost je nuda

Toto je můj první blog a částečně mě k jeho napsání inspiroval nedávný blog od Terrysss „Tělo, které miluju“ a tak trochu na něj reaguje, jen trochu.

Ve svém věku ještě nemám tolik zkušeností, abych lidem radil v těžkých životních situacích, ale existuje malá šance, že tahle konkrétní někomu pomůže.

Když jde o vzhled, každý je svým nejpřísnějším soudcem. Všichni máme nějakou tu věc, kterou bychom na sobě chtěli změnit. To jsem věděl, ale až po této zkušenosti jsem to pochopil. Něco znát a pochopit jsou totiž dvě rozdílné věci.

Tohle bylo ještě na střední. Měl jsem partu kamarádů a kromě nich ještě jednu kamarádku (Lucie). Lucie měla zase svojí partu. Naše party se vůbec nemíchaly, ale já s Lucií jsme byli dobří kamarádi. Lucčina kamarádka Dana, byla tradiční „královna třídy“. Byla populární, měla spoustu přátel a každému klukovi z ní mohly vypadnout oči z důlků a to ani nemluvím o tom, jak vypadala na Instagramu. Každý by na první (i na druhý) pohled řekl, jak to má ta holka dobrý.

Jednoho dne ke mně přišla Lucka. Očividně ji něco trápilo, slzy měla na krajíčku. Opatrně jsem se snažil zjistit, o co jde. Lucka mě nejdříve důrazně varovala, že to, co mi řekne, nesmím nikomu říct, že je to důvěrné. A pak spustila. Zjistila totiž, že si Dana ubližuje. Byly dobré kamarádky a dost jí to vzalo. Dana se prý vůbec necítila dobře ve své kůži. Nebyla spokojená se svým tělem a začínala pochybovat i o svých přátelích. Člověk by si pomyslel, že do určité míry jsou podobné pocity normální a přirozené, ale jizvy na ruce, které Dana schovávala, svědčily o opaku. Vrtalo mi to hlavou. Jak někdo dokáže takové utrpení tak dobře schovávat?

Holka, která vypadá navenek téměř dokonale, je zároveň ta, kterou nenávist k sebe sama zjizvila. A to emocionálně i fyzicky.

Je pravděpodobné, že v případě Dany to bylo více příčin nakupených na sebe. To už se nedozvím.

Jaké z toho plyne ponaučení? Svět je složitý. Často se mluví o tom, jak jsou sociální sítě falešné. Lidé sdílí jen to, co chtějí a důsledkem je pak mylná představa o skutečnosti. Jenže offline svět je také falešný. Lidé, které potkáváte v práci, ve škole nebo na večírku jsou také jen veřejným obrazem svých osobností. Jsme schopni schovat to, co nechceme aby ostatní viděli. A někdy to ani nemusíme dělat vědomě.

Snažte se být tou nejlepší verzí sebe sama, ale nesnažte se být dokonalí.

Dokonalost je nuda.