A co vlastně nabízím já?

Dnešní zamyšlení bych chtěl věnovat tématu, které je pro mě moc důležité. Kriticky důležité. Existenciální.

Zatím jsem se tu stačil zaobírat svým vlastním pohledem, svými představami, očekáváními. Ale pořád mě u toho strašila jedna nejistota. Co vlastně nabízím? Proč by někdo měl vycházet mým zvrhlým přáním, co by z toho měl mít? Měla mít?

Samozřejmě jsem se zkoušel vcítit do druhé strany. Jenže jsem až na banality na nic nepřišel. Samozřejmě, můžu nabízet pohodu, starost o běžné věci. Péči. Vaření. Věci, ve kterých jsem snad dobrý. No ale stačí to? Vůbec. Podle mě ne. Obvykle sub píše něco o tom, že nabízí moc. Odevzdání. Svoje tělo, svou duši. Bla, bla, bla.

Neumím se do Vás vcítit. Neumím myslet jako Vy, i když jsem dřív býval přesvědčený, že to není problém, že to přeci musím zvládnout, nic na tom není. Jenže jsem mockrát slyšel a četl úvahy žen, jako jste Vy, které mi přinesly úplně jinou rovinu pohledu. Myšlenky a motivace, které jsou úplně mimo rámec, ve kterém přemýšlím já. Možná se tady teď zbytečně trápím nad něčím, co není vůbec potřeba řešit, co mi vlastně ani nepřísluší řešit, protože Vy už jste to vyřešila. Ale já v tom potřebuju mít jasno. Je pro mě kategoricky nepřijatelné brát si ze vztahu víc, než do něj dávám. A já nesnáším otevřené transakce. Problém je, že to, čím do vztahu normálně přispívám a vždy jsem přispíval, tedy jistotou, stabilitu , schopnost určovat cestu a řešení, jsou kompetence, které chci právě v tomhle vztahu předat.

Co tedy zbývá? Co naplňuje ženu ve FLR soužití? Mě ve vanilkovém vztahu do jisté míry naplňuje to vědomí, že díky mně je o všechny postaráno. Tedy nejen to, ale patří to k tomu důležitému. Dobře. Tohle můžu dělat dál, ovšem už ne na vlastní pěst a bez konzultace, korekce a vedení. Ale pořád nevím. Co přinese uspokojení na druhé straně. Co to je? Co sakra nabízím já? A co když je tohle přesně ten důvod, proč chci dát svůj život do souladu se svým duševním nastavením? Hlad po tom, že v lidé v mém bezprostředním okolí nejsou ke mně v závislém vztahu. Ne, zase chodím kolem horké kaše. Zase nevím, co by Vás mělo motivovat, naplňovat a uspokojovat. Můžete mi vlastně pomoct i s tímhle? Dát mi vědět, jakou mám pro Vás cenu? Já to totiž vlastně asi vůbec nevím.