Too old for this shit

"Hele, dělali jsme to od svatby někdy v autě?"

Zamyslí se a pak odpoví: "No, když jsem byla opřená o auto tak jo."

"To se nepočítá," já na to. "Myslím uvnitř, na sedadle." Protože když si odmyslím příležitostný přespávání na matracích natažených přes sklopený sedačky, nemůžu si vzpomenout.

Asi se mi to pořád honí hlavou, takže když spolu o pár dnů později nakupujeme, někde u regálu s těstovinama slovo dá slovo a cestou zpátky zastavíme na prašný cestě vedoucí olivovým hájem.

Když si na mě obkročmo sedne, mám její pořád pěkný prsa přímo před obličejem, a z letních šatů je vysvobodím raz dva. Jenže pak se ukáže, kde je kámen úrazu. Při každým pohybu naráží hlavou do střechy. Chvíli se tam zkoušíme srovnat, ale pak to vzdám.

"Jdeme ven," zavelím. Ale vlastně jdu jen já - ona si vyhrne šaty a vystrčí na mě zadek ze dveří. A tak se tam potím pod horkým středomořským slunkem, pot ze mě jen leje, cikády cikaj, a já si říkám, že je fajn si takhle čas od času připomenout, že postel je nejlepší vynález v dějinách lidstva.