Kdo je úchyl na beďary?
Už od pravěku bylo vzájemné vybírání vší společenskou normou. Napříč všemi společenskými vrstvami jsou tyto činnosti, které se dají nazvat jednoduše jako rituál, prostě běžné a zažité, takže se nelze divit, že v pohřebních výbavách faraónů byl několikrát nalezený hřeben na vyčesávání vší.
Zdá se, že nám z toho něco zůstalo - píšu jen o ženách, s muži takovou zkušenost nemám (jako heterosexuál) a místo vší, jak říkají evoluční biologové, si mačkáme beďary.
Takových žen, které jsou specialistky na vymačkávání, je velké množství a nebo mám asi na ně štěstí, ale ony takové štěstí nemají, protože zase tolik jich nemám, aby si mohly dostatečně vyhrát...
Na čtyřicátníka mám opravdu hebkou a jemnou kůži, je to prostě genetika, nejsem struhadlo, takže když se mi nějaký beďar udělá, je to svátek :)
Měl jsem dokonce zakázané nosit lněné košile v horku, protože jestli se mi beďary dělají, tak jen kvůli kombinaci horka, potu a tření navlhlého oblečení, což u lnu nějak nešlo. Jedna slečna dokonce nastudovala, po jakém jídle rostou beďary a nutila mne jíst oříšky a grep a neváhala, pokud byl na viditelném místě, mačkat v kavárně nebo při řízení auta...
Vlastně jde o docela roztomilou úchylku a já i celkem rád "držím." :)
Tak si říkám, jestli tady někdo bude ochotný/ochotná jít s pravdou ven a prostě napíše, že taková činnost, jako je vymačkávání beďarů je zajímavá, uklidňující - což je emoce, která je u tohoto velmi často pozorovaná a asi nemusím připomínat, že to jen tak nějaká a někomu neudělá. Už je tam něco víc...




Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing.