Rosie - 01

Malinko se na židli napřímím. Klečí přede mnou nahá, na hnědém koberci s rukama za hlavou. Můj pohled sjíždí od dlouhých kudrnatých vlasů ke stojícím bradavkám na krásných prsou pětadvacetileté zrzky.

Prohlížím si pevné bříško a mírně se chvějící udržovaná stehna.

Tohle všechno je moje!

Je to pravda. Úžasná a zároveň zarážející pravda. Dokážu ustát takovou zodpovědnost? Nu, zjevně to brzy zjistím.

"Co pro tebe znamená slovo submise?" Vím, jak je správná odpověď? Myslím, že přesná definice není, ale co, ona to přeci nemusí vědět... hlavně se tvař vážně a nekompromisně.

Zamýšlí se, mírně otevírá drobná rudá ústa pod stejně drobným špičatým nosíkem a olizuje si rty. Stydí se. Bezpochyby.

"Čekáš na něco?" ptám se ostřeji, a ačkoli se mi hlas trochu láme, viditelně nic neregistruje. Na tomhle musím ještě zapracovat.

"Ne, pane, omlouvám se," odpovídá pohotově a poposedne si na kolenou - zjistil jsem už, že takhle vyjadřuje nervozitu z chyby. "Je to pro mě poslouchání pána, dělání všeho, co po mě chce... teda pokud to nejsou hranice, o kterých jsme si řekli... a... a důvěra, pane."

"Dobře, Rosie, příště ale žádné otálení s odpovědí."

"Ano, pane."

Vydechnu a střetám se s jejím pohledem. Okamžitě se začervená a rychle klopí zrak... pozdě.

"Za copak si připíšeš trest?" Snažím se působit klidně a vyrovnaně, ale představa pěti ran na její zadnici se mi stále ještě příčí. Je to potřeba, je to součást hry a berete to tak oba. Zní to relativně logicky. Nakonec proč ne, že jo?

"Za to, že jsem se ti podívala do očí, aniž si mi to dovolil. Omlouvám se, pane," řekne předpisově a hezký obličej se jí zkroutí zklamáním.

Přikývnu. "Otoč se."

Stále v kleku mi vystavuje svůj pozoruhodně vysportovaný zadeček. Sleduji obratel po obratli a dostávám se až ke krku. Židle vrže, když se nakláním a zlehka ji líbám na pihu mezi lopatkami. Chvěje se. "Roztáhni ruce."

Můj jemný dotyk na hrudníku, obkroužení bradavek a přes ramena až k dlaním.

"Nebudu se tě ptát, jestli mi věříš, protože je to naše první fyzické setkání a já chci, abys na tohle odpovídala jen pravdu. Teď dýchej se mnou."

Hluboký nádech, pozdržení... výdech.

"Dominance a submisivita není jen o poslouchání a sexu, je v tom určité spojení, které mezi sebou musíme vytvořit. Proto se tomu říká subdom vztah."

Opět hluboký nádech... výdech. Cítím, jak se uklidňuje. Moc dobře.

"Chci, abys věděla, že neplánuji dělat nic, čím bych ti znechutil tvou submisivitu, protože je to podle mě největší blbost, které se dominant může dopustit."

Pomalu přejíždím po jejích rukou a dlaně spojuji na krku. Nádech... výdech. Mírně zesílím stisk a užívám si polekané škubnutí. Tohle je jedna z jejích lehkých hranic... a přesto drží. "Všechno budeme dělat postupně a já věřím, že budeš poslušná a hodná. Budeš poslušná a hodná, Rosie?" Skloním ústa k jejím vlasům a věnuji jí polibek na temeno.

"Budu se snažit, pane."

Pokračování příště...