Když jsou chutě nejsilnější

Jedu autem a vím, že tohle je průser. Ne ten klasický, žádné zapomenuté klíče, žádný chcípající motor. Můj problém je mezi nohama. Všechno, co vnímám, se děje mezi stehny. Tam dole to pulsuje, tepe, přímo žadoní. Každá nerovnost silnice mi projede tělem, jako by mě někdo neviditelně prstil přes sedadlo.

Kunda pulzuje. Horká, vlhká, neústupná. Každá vibrace silnice posílá další vlnu do klína, každé sešlápnutí pedálu jako by mnou cuklo i jinak než dopředu. Potřebuju péro. Teď hned. A pokud ho nedostanu, přísahám, že někoho zakousnu nebo unesu prvního dostupného samce z ulice...

Řadicí páka je náhle podezřele sexy. Velká, tvrdá, chladná, dívám se na ni a napadá mě, že bych ji nejradši… No, to bych svému milovanému autu neudělala, ale ta představa je momentálně pekelně lákavá. Vím přesně, co by to spravilo. Tvrdý péro, které by mě přirazilo k realitě. Ne v přeneseném slova smyslu, ale doslova.

...

Můj oblíbený medvěd. Sedí, rozvalený na sedačce, košile rozepnutá. Já na něm. Šaty vyhrnuté, prsa venku, klín přitisknutý k jeho tvrdému péru. Cítím ho. Skrz látku. Bradavky mi ztvrdly, kůže napjatá, citlivá na každý pohyb. On mi pomalu odhrne vlasy dozadu, prsty přejede po šíji a chytne mě za krk. Ne silou, spíš přesně. Tak, že se mi na vteřinu zadrhne dech a tělem přeběhne ta známá vlna. Ta směs vzrušení a odevzdání, která je návyková jak koks.

Vidím jeho pohled. Ten, co říká, že ví, že ji mám mokrou, ještě než se mě vůbec dotknul. Je to ten druh nadrženosti, kdy tělo zabije mozek v přímém přenosu, kdy každý dotek jazyka nebo stisk ruky na mých bocích vyšle další vlnu do klína, a kdy už teď vím, že pokud dnes večer nedostanu péro, někdo tu zemře.

Vidím se, jak mu rozepínám kalhoty. Cvakne spona, prsty zajíždějí dovnitř, vytáhnu ho ven. Horký, napjatý, přesně tak, jak jsem to chtěla. Olíznu si rty a záměrně si nechám trochu slin na jazyku, aby to klouzalo ještě líp.

První dotek mých rtů na jeho žaludu, lehce kmitnu jazykem kolem okraje, špička jazyka přejede přes citlivou uzdičku a on ostře vydechne. Kurva, miluju tenhle zvuk.

Olíznu si rty, nechám na jazyku trochu slin, ať to klouže. Pohled mu zaryju do očí, ani na vteřinu ho nespustím. Oliznu mu koule a políbím vnitřní stranu stehen. Pak pomalu otevřu pusu, nasaju ho mezi rty a vezmu ho dovnitř.

Sevřu ho u kořene, pomalu ho zvedám, kloužu jazykem po celé délce, až k širokému žaludu, nasaji ho mezi rty, saju, polknu a pak ho nechám vyklouznout ven s vlhkým mlasknutím. Po bradě mi steče první kapka slin.

Pak ho vezmu hlouběji. Ještě víc. Horký, pulsující, bytelný. Jsem mokrá, moje kunda pulzuje ve stejném rytmu, jakým ho pomalu beru do krku. Nejdřív jemně, pak hlouběji... rty klouzají, ruka se stahuje kolem kořene, jazyk se tiskne ke spodní straně, sviňsky pomalu, až se mu sevřou svaly na břiše. Všimnu si, jak se mu zamlžily brýle a zrychleně dýchá.

A pak rychlý pohyb, zasunu ho až po kořen, narazím si ho hluboko, nechám ho chvilku, než se pomalu nadechnu nosem a zase ho pustím ven. Držím ho u toho za koule. Celý lesklý od mých slin.

Oči se mi setkají s jeho, výraz mezi fascinací a čistou chtíčem. "Bože..." vydechne.

Ale já neskončila. Ještě ne.

Než se stihne nadechnout, znovu ho zasunu. Rychleji, divočeji. Vše je mokré. Já, on i má kunda. Horké sliny mi stékají po bradě, držím ho za stehna a slyším, jak drsně syká mezi zuby, prsty mi zarývá do vlasů, přiráží, chytá mě za hlavu, pohybuje se ve mně, pomalu, pak rychleji, mé rty se stahují, jazyk hladí každý milimetr, jak mě šuká do pusy.

Z koutku rtů mi steče další slina. Stéká po jeho péru, po koulích, dolů...

BLIK!

Červená na semaforu.

Zhluboka se nadechnu. Tohle je špatný. Tohle je extrémně špatný.

Vzpamatuj se, Mývalice. Za chvíli vedeš jednání s dodavateli. Mozek by měl být ve stavu firemní mód - zapnuto, ale místo nového ročního kontraktu vidím jen svoje roztažený nohy a jeho jazyk mezi nima.

Zaparkuju. Podívám se na sebe do zrcátka. Mám rudé tváře. Napiju se vody. Pokusím se myslet na něco neutrálního. Předpověď počasí. Náš nechutný CEO. Co nakoupit v Lidlu...

Pořád cítím jeho péro.

Jsem v prdeli.

...

Sedím naproti němu u oběda. Špatný nápad.

On mluví. O šéfovi, o projektu, o něčem, co bych normálně poslouchala. Teď neslyším ani slovo. Dívám se na jeho rty. Měly by teď třít můj klitoris. Měly by klouzat po mém těle, kousat bradavky, šeptat mi do ucha sprosťárny, ze kterých zvlhnu ještě víc. Cítím tu jeho vůni a mám chuť zabořit se do toho jeho chlupatého hrudníku.

Zasměje se a mimoděk si olízne rty. Ví, že mám chuť.

Do háje.

V tu chvíli už nejsem v restauraci na obědě. Jsem v jiném vesmíru. V tom, kde zrovna strhávám ze stolu veškeré nádobí a místo hlavního chodu servíruju sama sebe. A přísahám, že jestli na mě teď promluví tím svým hlubokým hlasem, už to nezachrání ani studená minerálka.

Úplně to vidím, jak mu stahuju pásek. Jak ho beru do pusy, jak mu jazykem kloužu po celé délce, jak ho kouřím hluboko, dokud mu neklesne hlava dozadu a neunikne mu první zasténání.

Vidím ho, jak se zvedne, jak mě přirazí ke stolu, jak mi vyhrne šaty a vrazí do mě prsty, tvrdě, hluboko a začne mě prstit. Slyším to čvachtání kundy, jak mě rukou mrdá. Pak mě z ničeho nic otočí a přitiskne k desce stolu. Vrazí ho do mě tak prudce, že se mi zatmí před očima. Jak bude přiražet a prsty u toho zkoumat můj zadek. Jak ho pevně zmáčkne, pohladí a pak zase nečekaně pleskne. A jeho péro postupuje hlouběji do mě.

„Posloucháš mě vůbec?“

Trhnu sebou. Ne. Já vůbec neposlouchám.

V mojí hlavě se právě odehrává úplně jiná schůzka. Jsem na stole, on ve mně. A božský mě píchá.

Mezitím se snažím si alespoň zdánlivě udržet výraz člověka, který rozumí kontextu a nehodlá si sundat kalhotky pod stolem.

Usměju se, pokouším se tvářit normálně.

Takhle vypadá moje mens truační nadrženost. Kdo nezažil, nepochopí. Tolik k mé sebekontrole.

...

Období, kdy bych teoreticky měla být podrážděná, unavená a chtít se zahrabat pod deku s tabulkou čokolády. Houby. Moje tělo se rozhodne, že to bude spíš období absolutní, bezbřehé, bezohledné nadrženosti.

Kunda? Pulzuje. Celá se třese nedočkavostí. Klitoris tak citlivý, že kdybych se opřela o pračku, pravděpodobně bych se udělala. A upřímně? Už jsem reálně uvažovala, že tu pračku nechám točit naprázdno a budu ji při odstřeďování obkročmo uctívat.

Všechno je kluzké, rozpálené, přehnaně citlivé. Jediné, co potřebuju, je pořádně se nechat rozmrd— ehm, objetím naplnit mé vnitřní potřeby. A rychle. Protože jestli na mě někdo zkusí „počkáme pár dní, lásko, až ti to skončí“, tak přísahám, že někoho pohřbím pod dlaždičky v koupelně.

Mám pocit, že mi ho může vrazit klidně až do žaludku a stejně budu křičet, ať přidá. Tohle není sex. To je šukání na steroidech. Orgasmy nejsou obyčejné. Jsou to výbuchy. Silnější, syrovější, celým tělem, až si nejsem jistá, jestli se nerozpadnu na prvočinitele.

A co lízání? Ano, i s tamponem. Klitoris je pořád tam, kde byl, pysky taky. Tak co brání tomu zabořit se mi tam a udělat mi dobře? Já vím, že některý chlapi se u toho tváří, jako bych po nich chtěla podřezat jehně na pentagramu. Ale ty samý borci si bez mrknutí oka rozmazávají vlastní sperma po břiše, patlají ho ženským na zadky a polykají ho z kundiček jako proteinový shake. Takže pokud je rozhodí pár kapek, potřebují si trochu přehodnotit priority. Ale dobře, každý máme svoje hranice. Chápu. Jsem přeci empatická víla.

A teď mě omluvte. Jdu si dát studenou sprchu. Nebo jít zneužit první dostupný mužský exemplář. Ještě nevím.

Protože kombinace mojí hříšné mysli a menstruační nadrženosti?

Zlo. Čisté, mokré, smyslné zlo.