Miluju Tě, Kozorožko

Život mě taví ve vysokejch pecích
a jak ta ocel vyjdu pevně kalená
ani smrt nesrazí mě k zemi, přeci
jen k modlitbě dals mi kolena.

Když mi jdou tlustý do tenkejch, vždycky se očima a srdcem obracím k nebi, ke hvězdám a nechávám si číst osud, ve snaze pochopit svůj životní příběh. Často mám pochybnost o tom, jestli se nekonečný vesmír nespletl, když mě prsknul na tento svět, a pokud ne, tak proč si zrovna pro mě vybral tak složité konstrukční řešení, že jí kromě ostatních lidí nerozumím ani já.

A zrovna nedávno mi jednoho vykladače osudů přivedl vesmír a tenhle server do vzkazníku. A je to zvláštní dialog. Ne, že by mi z toho hovoru bylo vždycky dobře, to ani omylem. Jak se mi otevíraj rány z války a ještě k tomu se mi potvrzuje to, co jsem si myslela, na mě padá smutek černej a hustej jako tér. Ano, opravdu jsem Wabi, senzitivní, vnímavá a vidomá, ale taky ve své jedinečnosti krásná k nepochopení, a tedy osamělá. A je jedna věc, kterou mi Vykladač řekl jako první, věc, kterou mi ještě nikdy nikdo neřekl. Můj život je bloudění, bloudění v sobě, hledání svého osobního příběhu.

Moje cesta životem má hodně tantalovský průběh. Pracně se škrábu i s balvanem před sebou do kopce, aby mi těsně před dosažením jeho vrcholu, vždycky, když to vypadá, že to bude dobrý, že už se daří, ujela země pod nohama, a já jsem celá zbitá a polámaná skončila dole, na dně skalnatého údolí i s tím debilním šutrem na prsou a začínala zase od nuly. A ty kopce se stále zvyšují a údolí prohlubují, takže každý záblesk štěstí je vždycky jenom příprava na další náraz a každý náraz je jenom trénink na ten další, který bude zase o poznání drsnější a tvrdší.

A právě pochopení svého osudu, porozumění všem bytostem uvnitř sebe a jejich integrace do mého životního příběhu je prý klíčem k završení etapy hledání, která je spojena s přicházením a odcházením lidí v mém životě, hledáním a opouštěním, prostě narovnání té tantalovské cesty plné drápání a padání do propastí do podoby zvlněné hřebenovky spojené s dechberoucím výhledem na okolní horské štíty.
Je to právě ta Kozorožka ve mně, tvrdá a studená, která miluje kopce, vysoké nebe a nekonečné cesty. Kozorožka, které by stačí racio, klid, povinnost a jistota. Když ve mně jednou za čas vyhrají emoce a pustím se do nějakého citového dobrodružství, abych nakrmila i ta ostatní znamení ve mně, Kozorožka stojí s rukama založenýma na prsou a trochu pobaveně a trochu vytočeně pozoruje, jak si zase jednou nabiju čumák.

Kdybych měla říct, které z mých znamení je teď vítězné, nebylo by to ani jedno. Všechny jsme na dně a poražené, Kozorožka se nás snaží zvednout a táhnout, dokopat k povinnostem, udělat nám všem radost tím, že budu dělat to, co mám, a ten život bude zase o kus lepší a jednodušší. Jenže Kozorožka není dobrý motivátor. Místo, aby mě navnadila, tak zezadu trká růžky kritiky a já se sama před sebou ještě víc uzavírám, a čím víc se uzavírám a sabotuju, tím víc do mě to rohaté stvoření reje.

Žádná z mých slzí Tě neobměkčí, moje milá Kozorožko, takže nezbývá, než Ti přiznat Tvé zásluhy a odpovídající místo v tom našem prapodivném spřežení. Děkuji Ti za to, žes mě poslední tři roky držela zpátky, dala mi pauzu od světa a prostor uvědomit si, čeho jsem se vzdala, a před tím jsi mě ochránila. Ano, byla to s Tebou deprese, samý pokání a sranda žádná. Pochopila jsem svou lekci, a proto bys možná už nemusela být ke mně tak tvrdá, pojďme do našeho mikrosvěta pustit i trochu slunce a radosti, místo povinnosti budovat svět pro ty křehčí bytosti ve mně, které pod Tvou vládou chřadly. Ano, mám Tě ráda a v lecčems máš pravdu, ale jestli mě ještě jednou trkneš, tak Ti ty Tvoje rohy bez milosti urazím.
Nech mě teď chvíli po tom našem intermezzu, pauze od světa i ostatních znamení, poznávat ty ostatní bytosti ve mně, které stejně nemáš šanci vyhnat ani najít způsob, jak je porazit. Nech mě znovu ochutnat cit a zase objevit, co mě kromě samoty na hřebenech a vrcholcích skal přináší štěstí a radost. Nos své rohy hrdě jako královskou korunu, dodávej nám punc a lesk svou nedostupností, ale nech nás dýchat. Ničeho se neboj. Miluju Tě, Kozorožko.