Sexualita před a po tantře

Příběh jednoho muže, který dokázal otevřít oči, srdce, tělo i duši,a dovolil mi sdílet jeho cestu k tantře.

Když ten muž přišel poprvé, seděl na kraji křesílka tak, jako by nevěděl, jestli má utéct, nebo se svěřit. Řekl jen: „Víte… já jsem si myslel, že v sexu už o sobě všechno vím, ale ono to nefunguje, moje žena mě v posteli odmítá. Oči se mu zalily smutkem, ramena klesla a bolest začala stoupat napovrch...

A pak se usmál tím zvláštním úsměvem lidí, kteří tuší, že něco potřebují změnit, ale ještě nevědí co. Byl zkušený, prošel mnoha vztahy, mnoha postelemi, ale někde mezi tím vším mu unikla jedna věc – pocit skutečného spojení. Tvářil se, jako by prošel světem, ale nikde se nezastavil.

Když popisoval, jaké to je „před“, znělo to docela běžně. Příjemné, vzrušující, někdy vášnivé… ale pořád tam bylo jedno velké ticho.......„Bylo to fajn,“..... říkal. „Ale nikdy jsem necítil, že jsem opravdu "tam". Jako kdyby mé tělo bylo ve hře, ale já… já ne.“... A pak dodal větu, která ho prozradila víc než všechno ostatní:

........... „Je zvláštní, jak moc jsem byl vždycky u toho, a přitom tam vůbec nebyl.“

Začali jsme společně pracovat. Žádné dramatické scény, žádné esoterické výlety jak se mnozí bohužel o Tantře domnívají...jen návrat k obyčejným věcem, k lidskosti, k naprosto základním a zásadním věcem, které většina lidí přehlédne – dech, zklidnění, pozornost, hranice. Zdálo se to směšně jednoduché, ale pro něj to bylo nové jako úplně první dotek.

Začli jsme se základní fyziologií, energetikou, pochopením jak sexualita souvisí s naší emocionalitou a psychikou a vysvětlili jsme si rozdíl mezi ženským a mužským prožíváním, s všímavostí a s vědomím o sexualitě jako takové.

Po několika setkáních začal vyprávět jinak. Jako by mu v hrudi někdo po letech rozvázal uzel. Začal si všímat věcí, které předtím míjel jako stíny – jak se tělo partnerky nadechuje, jak reaguje na jemnost, jak energie mezi nimi plyne, když spomalí : „Nikdy jsem si nevšiml, jak moc se žena otevírá, když já zpomalím,“ řekl jednou a vypadal, jako by objevil nový kontinent.

Najednou nebylo cílem „dokázat, že umí“, ani „zvítězit“, ani „udělat to dobře“ ani si "někoho podmanit, podřídit". Cílem se stalo být. Být přítomný, naladěný, tělesně i lidsky. A tím paradoxně dosáhl víc než kdy předtím vůbec tušil, že by mohl dosáhnout. Jednou po terapii se posadil a řekl: „Je to zvláštní… já se cítím, jako bych měl nové tělo. Ne proto, že by se něco fyzicky změnilo, ale protože ho vnímám. Poprvé v životě ho vnímám.“

Začal popisovat intimitu, kterou dřív nepoznal – tiché chvíle, kdy se jen dotýkal, aniž by chtěl „někam dojít“, cokoli si vzít nebo něco dosáhnout. Pocit, že je partnerce blíž v deseti sekundách přítomnosti než dřív v hodině sexu. A hluboký klid, který se v něm objevil místo napětí a tlaku na výkon.

„Tohle bych o sobě nikdy neřekl,“ smál se. „Ale já jsem vlastně celý život hledal ženu… a nenašel jsem ani sám sebe.“

A o tom to celé bylo.Ne o technikách.Ne o složitých tantrických filosofiích, sanskrtu nebo čakrách.Ne o dokonalosti, které nelze dosáhnout. Ne o tom, jak má sexualita vypadat a všechnu tu obrovskou spoustu dalších nesmyslů, které nám brání v opravdovém bytí v lásce. Ale o návratu. O návratu k sobě, k vlastní citlivosti, k tomu, co se nedá naučit z knížek, jen z vlastního těla.

A víš, co je na tom nejkrásnější? Že tahle změna se netýká jen ložnice. Ten muž začal chodit jinak, mluvit jinak, žít jinak. „Mám pocit,“ řekl, „že tam, kde jsem dřív tlačil, teď plynu a užívám si jízdu.“ V tom je pro ně asi největší rozdíl mezi „před“ a „po“. Ne v tom, kolik toho někdo ví, ale v tom, kolik toho cítí.

Namaste Mika🙏❤️☯️🕉️