Vyhonit a spát

Ahoj, máš nějaké tajné sexuální sny? Nějaká přání, co by sis chtěla vyzkoušet?

Jasně. Chci, abys mě přivázal na dřevěný kříž, plácl mě přes mokrou kundu, občas přejel bičem, chytil mě za vlasy a nenechal mě vydechnout, dokud se nebudu svíjet a prosit. A nakonec mě tak vyždímal, že nebudu vědět, jestli mám zdrhat, nebo se k tobě přitulit. Přesně tohle chceš slyšet, že jo? Princezna z věže, co celý život čekala na pořádného rytíře. Ideálně takového, co si pod zbrojí nosí řemen, pouta a pořádně macatý meč.

Klasický otvírák, který používá podezřele hodně chlapů. Tváří se jako vstupenka do intimna, ale ve skutečnosti je to jen rychlá zkratka k večernímu honění nad cizími písmenky. Po otázce většinou nepřijde rozhovor, ale pauza. On si v hlavě dělá popcorn a sahá po kapesníčku. Já koukám do mobilu a řeším, jestli napsat pravdu, vtip, nebo jen smajlíka a jít spát. Pár vět. Vyhonit. Spát. Možná vážně čeká, že budu princezna zakletá ve věži, co touží si nechat vyprcat konečník a nikdy na to neměla odvahu. A on bude ten chrabrý rytíř, co se nebojí tasit svůj meč.

A já na to koukám jak tele na nový vrata. Ne proto, že bych byla puritán. Ale proto, že to slovo tajné mi v tomhle kontextu přijde směšně přepálené. Jako bychom se nebavili o sexu, ale o zakázaném rukopisu nebo satanské bibli zamčené na řetěz. Vážně všichni nosíte někde hluboko v sobě pečlivě zazděnou třináctou komnatu, kam chodíte potají leštit vlastní touhu? Máte přání, která úzkostlivě skrýváte před člověkem, se kterým sdílíte postel, ale klidně je vysypete náhodnému chlapovi na internetu, protože se u toho nemusíte dívat do očí?

Mimochodem, začít konverzaci hned sexuálními fantaziemi je pro mě i po dvou letech na Amatérech pořád trochu creepy. Jasně, jsme tu, protože nás baví erotika, touha, napětí, to je bez debat. Ale když ti v prvním chatu někdo naservíruje kompletní scénář s křížem, bičem a detailem, co přesně ti má vyprstit, je to asi tak přitažlivý, jako když ti ve frontě na rohlíky začne funět za krk cizí týpek, slintá ti na rameno a šeptá, jak moc by ti chtěl vymrdat kundičku někde mezi houskou a vekou.

Na rovinu, fantazii miluju. Ale trocha předhry ještě nikoho nezabila. Ani na netu. Ani u regálu s pečivem.

Samozřejmě, že mám představy. Měla jsem je, mám je a občas se objeví nové, jako připomínka, že hlava pořád funguje. Ale že bych je dusila, schovávala, romanticky opečovávala a potají kvůli nim trpěla, to fakt ne. Možná jsem cynik. Možná jen dostatečně zkušená. Každopádně se nepovažuju za světem protřelou kurvu, spíš za ženskou, která už má něco odžito. Je mi pětatřicet a za sebou mám vztahy, milence, manželství i dlouhé soužití. A s tím vším přišel i sex. V různých podobách, náladách a obdobích. Skutečný. Ne ten z filmů, kde se nikdy nepotí a všichni přesně vědí, co dělat.

A největší paradox je, že z těch údajně temných tajemství nakonec skoro vždycky vypadne stejný playlist. Anál. Deepthroat. Trojka. Piss. Hračky. Nic nového pod sluncem, žádná zakázaná kapitola lidstva. A já si v tu chvíli říkám, kde se z toho vlastně stalo tabu. V mojí realitě jsou to spíš položky, které už většina lidí někdy otevřela, očichala, zkusila nebo aspoň poctivě zvážila. A pak si prostě řekla, jestli jo, nebo ne.

Možná mám naivní, až utopickou představu, že sex je proces. Že se věci zkouší, pojmenovávají, vyhodnocují. Bez mystiky, bez studu, bez potřeby z toho dělat životní milník. Když mě něco napadne, řeknu to. I s tím, že z toho klidně nic nebude. I s tím, že to může být blbost. A když se tomu oba zasmějeme, svět se fakt nezhroutí.

Když mi partner řekne, že má chuť na strapon, fisting nebo gangbang, nebudu ho za to pálit na hranici u kůlu. Ale taky s ním automaticky nemusím všechno absolvovat. Rozdíl je v tom, že to zazní nahlas. Protože dokud se mlčí, není co řešit. A dokud se mluví, může se stát cokoliv. Třeba i to, že mě něco, o čem jsem si myslela, že je úplně mimo, nakonec docela zaujme. A nebo taky ne. Obojí je v pořádku.

Občas přemýšlím, jestli jsem nudná já, nebo jestli se lidi prostě bojí žít vlastní fantazie mimo chat. Ne v hlavě. Ne v anonymních otázkách. Ale tam, kde existuje i možnost, že odpověď zní ne. Protože možná největší tajemství sexu není žádná konkrétní praktika. Ale schopnost o ní mluvit bez toho, aby se z ní dělala legenda, tabu nebo výmluva.

Možná i proto jsou Amatéři tak přitažliví. Ne kvůli fotkám a pornu. Ale proto, že se tady dají říct věci, které doma zůstávají nevyslovené i po třech skleničkách vína. Nevyřčené fantazie, co roky sedí v hlavě. Ty malé tiché touhy, které radši pošleš do anonymna než člověku vedle sebe, protože co kdyby se zatvářil divně. Co kdyby se odtáhl. Co kdyby se smál, nebo si myslel, že jsem nechutné prase? Nebo ho prostě znáš až moc dobře a odpověď už máš dávno předem spočítanou.

Jenže lidi se mění. To, co bylo ve dvaceti nepředstavitelné, může být ve čtyřiceti otázka správného dne, správné nálady a správného kontextu. A s lidmi se mění i jejich sexualita. To, že jsi měl doma deset let vanilkovou princeznu, ještě neznamená, že ji jednou nezačne lákat anální kolík a pouta. A to, že tvůj chlap nikdy nebyl žádný divoch, neznamená, že ho po letech nechytne druhá míza. Role se můžou úplně otočit, chutě posunout, hranice rozvolnit.

Nemyslím si, že je nutné všechno zkoušet, sbírat praktiky jak Pokémony a jet si seznam splněných úkolů. Ale přijde mi fér tomu být otevřený. Umět říct, co mě láká. Umět říct, co ne. Hrát si. Mluvit o tom. Občas vystoupit z jistoty a nechat tam kus zvědavosti. Protože jistota je fajn. Ale v sexu z ní často vznikne rutina. A rutina žádné tajné sny nepotřebuje. Ta je rovnou uspí.