Nahá na letišti

Tak jsem se rozhodla zaletět si do Saúdské Arábie. Slyšela jsem o ní dost a nějak mě začala lákat, navíc je tam teď teplo a za týden začíná ramadán, kterému jsem se chtěla vyhnout. Když si něco umanu, chci si to splnit stůj co stůj. Sehnala jsem si víza, koupila letenku, zamluvila hotel, vymyslela program, sbalila se a sedla na vlak, ze kterého jsem vystoupila až na letišti. Pro upřesnění – lítávám nejčastěji z Vídně, kam se dá inteligentně dostat, ne jak v Praze, kde musíte na autobus nebo taxíkem, toto je neuvěřitelná ostuda, čtvrtina 21. století a my se dopravujeme na letiště drožkou, ještě že ty koně už vyměnili za spalovací motor. Lobby taxikářů je enormní a je to ostuda, za mě pro ČR jedna z největších, s něčím podobným jsem se setkala jen na Ukrajině a v Rusku, takže ne, o moc dál od nich nejsme…

Tak jsem si postěžovala a mezitím se má storka přesunula do fronty na odbavení, kde vždy, když lítám jen s příručním zavazadlem, stojím dosti otráveně, ještě že se jde obvykle odbavit přes internet, jen tady to nebylo možné, pro úplnost, i Austrian Airlines s tím mívá problémy. Tak se zdárně přiblížím k odbavovacímu pultíku, kde na mě čeká paní tvářící se skoro tak důležitě, jako imigrační úřednice v Petrohradě, jako by někdo chtěl dobrovolně imigrovat do Ruska, jedině jako zajatec. Kouká na můj pas, vyžádá si všechny možné doklady včetně zpátečních letenek a vyzvídá, kde tam budu spát, s kým tam budu, chce adresy hotelů a podobné nesmysly. Strávím tam nezvykle moc času, u vedlejší přepážky to jde rychleji. I při letech do USA je to rychlejší. Mimochodem, taky vždycky odhadujete, ke komu půjdete a k někomu chcete jít, protože je třeba fešák a k jinému ne, protože se tváří jako kakabus? Po mnoha obstrukcích jsem dostala palubní vstupenky a vyrazila k bezpečnostní kontrole a těšila se na nákupy, na které už nezbývalo tolik času, kolik jsem si myslela, že budu mít. Hodila jsem všechno na pás a prošla rámem, který se rozpípal. Nevím proč, opasek jsem neměla a běžně v tomto outfitu rámem procházím, nicméně jsem si stoupla stranou a čekala na paní, která mě projede ručním skenerem a tradá pryč. Všimla jsem si, že zároveň vzali stranou můj kufr a byla jsem zavolána ještě k němu. Nakonec přišla paní, vzala kufr a měla jsem ji následovat. Co se děje? Kontrolu zavazadel jsem zažila, ruční skenery taky, ale kam jdeme?

Přišli jsme do takové místnosti s plentou a stolem. Musela jsem otevřít kufr i kabelku a všechno, naprosto všechno vytáhnout. Položku po položce dávala na pás a projížděla takovým malým skenerem. Kontrolovat balíček papírových kapesníků či knížku mi už přišlo ujeté. Když projela i samostatná prázdná kabelka, měla jsem si jít odložit. To už jsem se začínala bát, co bude. Odložila jsem si všechno na židli a zůstala jen v kalhotkách a podprsence, i ponožky musely projet stejným pásem jako obsah kabelky. Paní za mnou přišla, s rukama od těla si mě prohlédla a já se musela otočit kolem své osy. Řekla „OK“ a podala mi tričko s tím, ať si sundám podprsenku. Já nevím, máte s tím někdo zkušenost? Ten rentgen odhalí jen kovy, ne? Zbraň bych do ní neschovala, tak v čem je problém? Následoval test na drogy, tedy asi, vzala takový papírek, kterým mi přejela po vnitřku kabelky, po uších, po mobilu a peněžence, pak po mých dlaních, pod tričkem a nakonec přes kalhotky po klínu a šupla to do nějaké mašinky, která za pár vteřin rozsvítila zelenou kontrolku, pak jsem se měla obléct, sbalit věci a mohla jsem jít. No co si budeme, sedm minut do zavření gatu jsem všechno naházela do tašek, hodila na sebe kalhoty a téměř s botami v rukách utíkala ke správnému gatu.

Letadlo jsem stihla, Arábie je nezapomenutelný zážitek a cestou zpět, ze kterého jsem měla strach, naprosto bez potíží a anomálií. Na kontrolu jsem si cestou tam chtěla stěžovat, ale neudělala jsem to. Lítám hodně a kdybych dostala nějaký strike pro Vídeň, nedej Bože pro celý svět, byl by to malér. Nevím, co kontrolu vyvolalo, jestli náhoda nebo jsem z nějakého důvodu byla nějak podezřelá, to už se asi nedozvím. V každém případě jsem ráda, že neproběhla prohlídka tělesných dutin, pokud na to vůbec mají právo, netuším – nebo jste ji někdo zažili, či někoho takového znáte?

Tak mnoho šťastných letových mil…