Služkou na zámku IV. Vánoční

Už několik měsíců tomu, co Anička nastoupila službu v knížecím zámku. Zažila mnohé, ale jelikož se po několika dnech, stala osobní služebnou mladého pána Adama, tak i její osobní život, byl spjatý s tímto mladým šlechticem. Zakoukala se do něj hned první den, tenkrát u řeky a v noci nesnila o nikom jiném. Zámek a přilehlou krajinu přikryla sněhová pokrývka a nastaly Vánoce. Čas veselí a lásky, ale i spousty shonu a práce pro služebnictvo.

Když si Anička na Štědrý den splnila všechny své povinnosti, tak se rychle vykoupala a pospíchala ke dveřím Adamovi komnaty. Zaklepala a vyčkávala, ale on se neozval. Vzala za kliku a vešla. Komnata byla prázdná. Posmutněla, ale alespoň vyvětrala a ustlala lože. Při stlaní přičichla a ucítila ta úžasnou vůni šukání. Spala dnes u něj a krásně ji vymrdal, tak jako dlouho ne.

Ta omamná vůně jejich šťáv a potu, jí úplně svazovala. Poklekla na okraj postele a zabořila do peřin hlavu. Začala si rukou, vklouznuvší za šněrovačku, mačkat prsa a vzrušením ztvrdlé bradavky.
Myslela na pánův krásný ocas, který se naučila tak milovat. Občas musela vykouřit, či vyhonit i jiná péra ostatních urozených obyvatel zámku, ale mrdat ji směl jen pan Adam.
Kundička jí tekla a ona si představovala, jak do ní …..

On do ní opravdu zajíždí ocas. Vymotala svou hlavu z pokrývky a ohlédla se. Zahlédla zubícího se pána, oblečeného ve sváteční šat a přidržujícího si rukami její prdelku.
Usmála se a vší silou přirazila proti jeho pánvi. Vykřikla, když jeho žalud narazil na dno kundičky. Adam začal s přirážením a Anička vyhekávala do peřin, tlumících její hlas, koledu vášně.

Nádherně ji nečekaně ošukal a ona mu láskyplně dokouřila jeho vznešený úd.
Poslal ji pak s objemným balíčkem do její komůrky, ať se oblékne a přijde dolů ke konírně. Utíkala chodbou ke své ložničce, kde netrpělivě rozbalila balíček a zůstala jako zkoprnělá stát, s pohledem upřeným na jednoduché, ale nádherné nové šaty.

“Tedy Ančí, ty jsou nádherné” vykřikla právě, na skok, přiběhnuvší Cilka.
“Ty jsou od mladého pána?” zeptala se zvědavě.
“Ano, teď mě poslal se převléci a mám se dostavit ke konírně” odpověděla Anička, zběžně svlékající svůj pracovní šat.

“Vypadáš nádherně” zhodnotila Aničku v nových šatech Cilka.
“Pojď, učešu ti vlasy” dodala v ruce se jí objevil hřebínek.

“Vypadáš skvostně, má drahá” povzdychl si Adam, když Aničce pomáhal do saní, v nichž byly zapřaženi čtyři nádherní koně.
Přehodil přes ní kožešinu a stiskl jí ruku, když vedle ní dosedl.
Voska práskl bičem, koně zaržály a vyrazili lehkým cvalem k bráně panství.

“Počkejteee, počkejteee” ozývalo se volání ze dvora za nimi.
Kočí zatáhl za otěže a saně zastavily.
Doběhla k nim buclatá kuchtička, oděná do starého kožíšku, s chlupatou čepicí na hlavě. V rukou nesla košík.

“Pane, vy byste odjeli bez jídla a pití” udýchaně vyklopila směrem k Adamovi a podala košík do jeho ruk.

“Děkuji Hančí, máš v kuchyni vše připraveno?” otázal se mladý pán.

“Ano pane, už je vše připraveno. Jen se večer dodělají maličkosti” opáčila kuchtička a Adam jí pokynul, ať si vyskočí na kozlík, vedle kočího.
Zazubila se a chopila se voskovi ruky. Dosedla a prásknutí biče, opět prořízlo mrazivý vzduch.

Projížděli zimní krajinou, přikrytou nadýchanou bílou pokrývkou, prachového sněhu. Byla zima a Anička se tiskla k mladému pánovi a Hančí k voskovi. Občas si obě dvojice vyměnili polibek, drželi se za ruce a povídali si. Adam své krásné sluštičce ukazoval rodinné pozemky a zmínil i stručnou historii rodu a panství.
To Hančí na kozlíku, moc nezahálela, potají vysoukala kočímu ocas z gatí a hrála si s ním pod huňatou ovčí kožešinou, kryjící jejich nohy.

“Tady zastav koně” houkl Adam na kočího a ten zatáhl za opratě spřežení.

Adam vystoupil a podal Aničce ruku, aby mohla pohodlně vystoupit, do křupajícího sněhu.

“Počkejte chvilku na nás” řekl dvojici na kozlíku a vedl Ančí dál od cesty.

Došli k maličké kapličce, kterou nechal postavit jeho praděd a ve které byl on počat. To v ní si to jednoho letního dne, rozdal otec s matkou, když se do ní uchýlili při strašlivém lijáku, překvapivšího je na vyjížďce.

Adam se postavil do středu nevelké místnůstky, které jedna stěna, byla zdobena malým oltářem s Pannou Marií a Jezulátkem.
Se zavřenýma očima se zasnil a mlčel.
To Anička ale nelenila. Poklekla na ledovou zem, zatáhla za šňůrku pánových kalhot a vylovila z nich jeho měkký a studený ocas. Okamžitě ho vsála do úst a snaživě a s chutí ho začala zpracovávat jazykem. Adam se probral ze snění okamžitě a se zájmem pozoroval svou milenku, jak již zbytnělý a tvrdý ohon, kouří s téměř posvátným zaujetím.
Bylo to nádherné, ale byla zima a měl strach, aby mu nenastydla.

Pozvedl ji na nohy, dlouze ji políbil a schoval ocas do kalhot.

“Pojď holčičko, vrátíme se a pohrajem si v teple domova” řekl jí tiše a vedl ji zpět k saním.

Tam ovšem na zimu příliš nedbali a Hančí kočímu sála kokota s takovým zaujetím, že nezaznamenali oba mladé milence, stojící vedle a se zájmem je pozorující.

“Nechte toho, přátelé, vrátíme se do zámku a budeme pokračovat tam.” řekl jim s úsměvem a naskočil do saní, kam za sebou vytáhl i Aničku.

Všichni čtyři se sešli po návratu v lázni, kde prohřáli svá zmrzlá těla. Dívky omyly muže a ti jim pak důkladnou péči oplatili.
Odebrali se do Adamovi komnaty, kde se uchýlili na rozměrné panské lože. Dívky se uložily na záda a muži jim začali svými jazyky, způsobovat rozkoš. Hančí se naklonila k Aničce a začala ji líbat. Ta už zkušená, začala polibky a laskání jazykem, kuchtičce oplácet. Obě se kroutily jako háďata a mnuly si svá ňadra. Tak se zabraly do vzájemného laskání, že se i přes důrazné laskání obou mužů, převalily na bok, obličeji k sobě a spustily mazlení, naplno. Chlapi vyskočili a pomaličku začali zasouvat svá mužství, do jejich hladových dírek. Dívky i přes vášnivé polibky vzdychaly a jak jen to šlo, vycházely svým protějškům vstříc.

Nešlo to ale vydržet věčně. Muži chtěli víc a otočili si dívky na všechny čtyři tak, aby se dál mohly líbat a začali je šukat zezadu.
Hančí najednou vykřikla, protože kočí jí vrazil v zápalu boje vyklouznuvší ocas, do druhé dírky. Hned se omlouval a chtěl chybu napravit, ale její:”Mrdej dál, kanče” ho ujistilo, že tak velká chyba to nebyla.
Adam chtěl svou milou také potěšit tímto způsobem, ale Anička měla ještě prdelku panenskou a on se bál, jí zkazit Štědrý večer. Šukali toho večera dlouho a na mnoho způsobů. Komnata zažila spousty výkřiků vášně a dokonce prošukali i štědrovečerní tabuli, ale vůbec jim to nevadilo.

Usínali v objetí, se společným:”Šťastné a veselé Vánoce”

A to přeji i Vám všem, drazí čtenáři.
Šťastné a veselé Vánoce.

A šťastný nový rok :)