Crème de la penis

Viděla jsem, že je myšlenkami jinde. Slezla jsem z něj a ptám se:
"Co je ?"
"Zlato, asi bysme si měli dát pauzu." zafuněl si.
V mozku se rozsvítila varovná kontrolka. Nevyšiluj, v klidu. Nadechla jsem se:
"Vyloučíme to ASI, protože to chceš a jen se zeptám ... pro upřesnění - víš jak ... pauze ve vašem podání chlapů nebo abych byla konkrétní, ve tvém podání, se říká čemu ? Nebudeš teď ke mně jezdit a budeš šukat s jinejma někde u vás poblíž nebo je to rozchod ?"
"Proč hned rozchod ... jako uznej, že sem k tobě, je to fakt dálka ... já toho teď mám moc a ..." nenechala jsem ho domluvit a zapomněla na to "Nevyšiluj".
"Do teď ti to nevadilo. Do teď, jsi na mě nikdy po telefonu neměl čas. Buď řešíš věci, které se vyřeší samy, kdyby ses v nich nešťoural anebo spíš. Takže jaký "Já toho teď mám moc ?"
"Odmítla jsem jet hory i k moři, protože jsem chtěla vidět tebe a být s tebou. Odřekla jsem účast na babiččiných osmdesátinách, protože tobě se to jindy nehodilo. Přátele jsem neviděla ani na vánoce ani na Silvestra, protože jsem tu čekala jako kráva, protože si do poslední chvíle nevěděl, jestli přijedeš. Tak sorry, že se tě ptám, jestli je to rozchod ?! Protože NEBUDU tady sedět na prdeli dál a čumět z okna, jestli ti náhodou nevyšel volnej víkend. Už ne. Ať už ta pauza znamená cokoli." začala jsem se oblékat.
"No, počkééj, tak snad mě doděláš, ne ?" zeptal ses udiveně.
"Nedodělám. Asi by se mi ta smetánka teď v puse srazila." řekla jsem naštvaně.
"Zlatoooo, vím že moji mrdku miluješ." prosil si.
"Zlato, měl bys už jet. Máš toho přece hodně." byla jsem neústupná a slovo Mrdka, to hnusný slovo pro něco tak dobrýho, zůstalo viset ve vzduchu. Budu muset pořádně vyvětrat.

Týden jsem to vydržela. Mu neodpovídat a nepsat. Týden jsem chlastala, jinak se to nazvat nedá, hned jak jsem přijela z práce a v osm večer už byla vytuhlá a další den znova a další taky. Ve čtvrtek jsem mazala v mobilu naše fotky a narazila jsem na fotku, kterou jsem si vyfotila u jednoho amatéra jako profilovku.
"MRDKA JE ŠKAREDÝ SLOVO. ŘÍKAM TOMU "CRÉME DE LA PENIS."
Jakou měl přezdívku ? Už mi to moc nemyslí. Vlezu do své poslední povídky a je tam, v komentářích. Nepřihlašuju se, aby neviděl, že jsem HO viděla. Hmm, crème de la penis, kam se podíváš. Začínám mít chuť na ptáka. Nejen na jeho, na jakýhokoli. Myško, měla bys přestat chlastat. Alkohol je dobrý sluha, ale zlý pán. Horečně přemýšlím, co dělat. Zítra je pátek, nemám o víkendu co dělat ... co když on taky ne ? Proč by ho jinak strkal do ... Jak se tomu vlastně říká - umělá vagína ? Ježiši. Chudák. No vlastně proč chudák, třeba je to příjemný. Naliju si další skleničku. Mám strašnou chuť ho přeblafnout. Ale strašnou. Přijde mi líto, že to přijde vniveč. Do nádobky. Kopnu to víno do sebe, nadechnu se a přihlásím se na Amatéry.
Ztráta signálu ... usínám s telefonem v ruce.

Dneska ráno, s jasnou hlavou, jsem ráda, že jsem mu večer nepsala. Bůh ví, jak by to dopadlo. V poledne jsem ale už tak nadržená, že lezu znovu do jeho profilu. Mám ? Nemám ? No, co ... třeba nebude chtít. Třeba mě nebude chtít. Třeba něco o víkendu má. Třeba nějakou má a taky se moc nevídají, proto ta vagína.
"Když se nezeptáš, tak se to nedozvíš !" nabádá mě moje druhé já. Andělské Já, které zbožňuje crème de la penis.
Nadechnu se a rychle píšu, abych si to nerozmyslela:
"Ahoj, nechceš s tím krémem trochu pomoci ? Je škoda, stříkat ho do ... ehm ... jinam ?"
"Ahoj, nevěřím, že jsi mi napsala ! Vážně jsi to ty ?" ptal se v odpovědi.
"Ne, to je moje třetí, Ďábelské Já. Prosím tě, promiň. El nikdy chlapům jako první nepíše, ale tohle Já slyšelo včera a dneska druhé Já, že na to mám chuť a vzalo to do svých rukou. Ještě jednou se omlouvám, že tě obtěžovalo a přeji příjemný pátek, ať už s krémikem naložíš jakkoli. Michaela" zkouším s ním flirtovat.

Prosím, prosím ať napíše. Potřebuju mít ptáka v puse a ten jeho, se mi fakt líbí a nebudeme od sebe daleko. Mohla bych předstírat, že jedu kolem k někomu na návštěvu. Ano, jsem zoufalec. Zoufalec a počínající alkoholička, ztrácejí zábrany. Tím čekáním na odpověď cítím, jak mi KTD vlhne. Jsem příjemně vzrušena a cink - zpráva.
"Michaelo, byl bych rád, kdybys mi s tím pomohla. Uvítám změnu a omlouvám se dopředu, nebude toho moc, naposledy jsem si ulevil dnes ráno. Tak možná, kdybys chtěla až zítra ? Martin."
"Nééé, do zítra to nevydržííííí !" slyším se říkat. "KOHO MŮŽU UDĚLAT DNES, NEBUDU ODKLÁDAT NA ZÍTRA !"
"Tvl, ovládej se trochu." nabádá mě moje druhé Já.
"Hihi, seš pěkně rozhicovaná, co ? Dělej, piš mu dál, udržuj horkou linku." napovídá moje třetí Já.
"Holky, držte huby a zalezte někam dozadu do mozku, kde jsou recepty a fejsbůčkový skupinky a přijďte s něčím nový, ju ?" okřikla jsem je.
Zmáčkla jsem si na kávovaru presso a šla na wc si omýt obličej. Utřela jsem se, učesala a dívala se na sebe do zrcadla.
"Co s tebou, El ?" ptám se.
"Buď upřímná. Být upřímná ještě neznamená být podbízivá nebo laciná." řekl odraz v zrcadle.
Sedla jsem si zpátky ke stolu s počítačem a usrkávala kávu. Tak jo. Jdu do toho a chci ho ještě dneska. Namaluju si pusu, naposledy zkontroluju visage a fotím se. Posílám mu svou fotku obličeje. Klasická kancelářská krysa se zelenýma očima a volným jak pátkem, tak sobotou. V neděli by se hodilo navštívit rodiče. Jsou pořád naštvaní, že jsem bojkotovala babčiný osmdesátiny.

"Moc ti to sluší. Takže dneska, super. A už odpoledne nebo večer ? Posílá taky svou fotku, telefon a adresu."
"Jééé, modrý voči." zasní se druhé, andělské Já.
"Hmm, ten je dobře šukatelnej a žádný vyžle." vzdychá třetí, ďábelské Já.
"Kde sem řekla, že máte bejt ?!" napomenu je. A zřejmě nahlas, protože slyším šéfa:
"Michaelo ? Jestli někde máte být, tak už běžte. Dneska vás už nebudu potřebovat. Užijte si víkend, nashle v pondělí !"

Cestou domů přemýšlím co a jak. Na šukání se ještě necítím, ale tu kuřbu bych dala. Takže se jen převlíknu do volnočasového oblečení. Funkční triko a sepraný džíny. Na hlavu kšiltovku a mikinu. Reklama jak na Lídl.
"Nevypadám směšně ?" ptám se zrcadla.
"Ne, ležérně. Uvolněně. On je mladší, viď ? Tak tímhle si to srovnala." zní odpověď.
"Všichni jsou mladší." pomyslím si. "Měla jsem, sem začít chodit už před deseti lety."

Přijedu na místo, mám pět minut ještě čas a tak sedím v autě. Nechci vystupovat a vypadat nedočkavě, ale už se vážně těším. Jestli tam toho má málo, budu si ho vychutnávat pomalu.
Přichází taky dřív. Vystupuju a - není tak vysoký, ale neva, budu přece dole.
"Ahoj, Martin." usmívá se.
"Ahoj, Michaela." taky se usmívám.
"Jsi moje první amatérka. Teda vlastně první amatérský setkání, takže nevím jestli se amatéři vítají pusou na tvář, na pusu nebo ... ?" ve vzduchu zůstane viset otazník.
"Noo, my se zdravíme pozdravem: Čus, už ti stojí nebo Už si mokrá ? A ta pusa se dává rovnou tam, kde se to bude odehrávat. Ale prosim tě - za náma, na tom dětským hřišti jsou děti, takže ... Ahoj a pusa na tvář, stačí." mluvím jako vážně.
Políbí mi na tvář. Krásně voní a ty modrý oči ...
"Nevypadáš na 48." prohlíží si mě.
"To mi budeš muset dát ještě jednu pusu, když sis nevšim těch vrásek." chci ho ještě cítit.
Dává mi pusu na druhou tvář a na té tváři svými rty zůstane. Chvěju se. Odlepí se a povídá:
"To jsou vrásky od smíchu, ty se nepočítají." dodává. Jako bych to už někdy slyšela, bodne mi u srdce.

Sedneme si na lavičku, díváme se do blba a povídáme si. Povídáme si o životě, o práci, o fotografování. Mně je zima, ale ne zimou. Povídá mi o svých zálibách a tak si toho naštěstí nevšímá.
Děti si odvedou maminky domů na večeři a já už to dýl nevydržím, taky bych si dala něco k večeři. Něco tekutýho, nahořklýho, jedinečnýho.
Podívám se na něj a doufám, že mám touhu v očích. Že nebudu muset nic říkat.
"Už chceš jít ?" zeptá se a já mlčky kývnu.
Jde první, odemyká. Zouváme se, jdu do koupelny umýt si ruce, on taky a je v koupelně o něco dýl. Jdu si sednout na sedačku a těšim se. Strašně moc se těšim. Snažím se pravidelně dýchat, aby ta nedočkavost nebyla vidět. Za to vidím periferně druhé Já, jak křečovitě drží třetí Já, které chce ke mně běžet, ale nejde to, tak aspoň řve:
"Buď nedočkavá, neupejpej se ! Rozjeď to naplno !! Koukej ho pořádně vyždímáá ..." už nedopoví neboť anděl přemohl ďábla.

Martin jde ke mně a stoupne si přede mne. Stáhnu mu spodní prádlo a mám ho přímo před očima. V pozoru. Přivoním si. Olíznu žalud. Mňam, kapička je trochu slaná. Sundám si mikinu a kšiltovku a odložím vedle sebe. On mi rozprostře vlasy a hraje si s nimi. Začíná koncert jednoho hráče a jednoho nástroje. Nástroje, který je naplněný k prasknutí a bude stříkat, ať to oddaluju sebevíc. I sebelepší umělá vagína nenahradí šikovnou pusinku natož prcinku. Martinovi se stahuje zadek a začíná vzdychat.
"Zatahej mi za vlasy, prosím." vyndám ho na chvíli z pusy. Jsem vzrušená tak, že slipová vložka, kterou jsem si pro jistotu vzala, už prosakuje. Miluju ten pohyb hlavou nahoru a dolů a když mě drží za vlasy a brzdí ... jak to příjemně bolí u kořínků vlasůůůů ...ůůůů. Málem jsem se udělala s ním. Stačila ještě chvilka. Malá chvilka.

Oba jsme vzrušení, nějak to nepolevilo. Nevím co se hodí teď dělat, tak nic nedělám a dál sedím. Ruce dávám podél těla a olíznu se. Taková dobrota. Martin otevírá oči, pouští moje vlasy a sedá si vedle mě. Penis mu trčí dál a slyším jak se ptá:
"Nechceš zůstat na snídani ?"

... pokračování zítra s názvem Snídaně, dostanete ke snídani ...