Nahovnoblbanalada den

Vstávám neobvykle brzy, kávu piji za řvaní ptáků, musím najít toho divno kohouta co řve zásadně v 1h v noci, slunce mi akorát zase ohřívá kafe, spálený jazyk, telefon plný nočních zpráv. Zcela evidentně mám dneska nahovnoblbounaladu, která se promítne do celého dne.

V práci to docela jde, naštěstí dnes nikdo nic nechce a kupodivu má nálada má za následek zvýšení mé produktivity, takže odkládáané úkoly mizí jeden za druhým. Alespoň trochu příjemný pocit.

Na telefonu stále nějaké zprávy. Jen si vrčím- kurva nepiš mi! Fakt dneska ne.
A nikdo mi nepište. Nechci s nikým komunikovat. Když už je to neúnosné, tak odpovídám jednoslovně nebo ve větách jednoduchých.

Zvoní telefon. Co zas. Akorát mě to vytáčí do nepříčetna. Neznámé číslo.
Ať je to prosím nějaká blbá nabídka, dáme si slovní match. Hlavně ať to není finančák nebo sociálka.

Prosim?
Dobrý den, paní Neznámá, chtěl bych se vám představit. Jsem obchodní zástupce společnosti zabývající se nabídkou pojištění.
Ve mne najednou vybuchne neskutečný ohňostroj radosti, protože přesně tohle jsem právě potřebovala. Blbečka co nabízí pojištění. Měním svůj hlas na relativně přístupný.

Jmenuji se Igor Vomáčka a chtěl bych vám učinit nabídku nebo zkontrolovat vaše stávající smlouvy, dnes bychom si dali krátký rozhovor a následně si vyjednali schůzku. V průběhu hovoru se ptejte na cokoliv.
Dobře. Jakou máte pro mne exkluzivní nabídku životního pojištění? Pokládám první dotaz
Koukám paní Neznámá, že moc neotálíte.
Já nemám moc čas. Jsem v práci a vaše průměrné pojištění mě rozhodně nezajímá.

Dobrá, měl bych tady pro vás nabídku, kde můžeme i zhodnocovat v řádech několika procent a zároveň pojištění, které by jdme uzavřeli na 25let, v případě dodržení smluvních podmínek bychom vám na konci vyplatili tolik a tolik, v případě úmrtí během trvání pojištění bychom pozůstalým vyplatili 500tis.
Prosím? Děláte si ze mě legraci? Už zase trochu štěkám
Aha, a proč myslíte? Vám jako ta částka, kterou vyplatíte v případě úmrtí nepřijde směšná?
No, je to standardní nabídka.
Pane Vomáčka...,buď mi dáte exkluzivní nabídku, která mne nebude urážet nebo vám udělám že života peklo a už si nikdy neškrtnete jako obchoďák v oblasti pojištění.
Je slyšet jakési znejištení v jeho hlase.

Dobře, dámo. Tak já to zkusím ještě jednou.

Procenta by zůstali a mohu vám nabídnout v případě úmrtí částku k vyplacení ve výši 2mio.

Já: Předpokládám, že z jakýchkoliv příčin.
Vomáčka:samozřejmě, to je standart
Já: Po jak dlouhé době trvání pojištění, lze spáchat sebevraždu, tak aby byli splněny podmínky pro vyplacení a nenastalo porušení obchodních podmínek?
Vomáčka: ticho.. Já si nejsem jistý, zdali jsme vám správně porozuměl
Ja: Čemu jste nerozuměl?
Vomáčka: Jak jako sebevraždy?
Já: To je druh smrti, kterou si člověk způsobí sám sobě a jestliže mám pojištění, kde garantujete vyplacení pozůstalým, když nastane smrt z jakýchkoliv příčin, tak sebevražda nemůže být ve výlukách, tak jak občas pojišťovny dělají v těch průměrných či podprůměrných nabídkách, ale vzhledem k tomu, že se bavíme o exkluzivní nabídce, tak toto není určitě tento případ. Je mne zajímá po jak dlouhé době od uzavření pojištění, si může člověk dovolit zemřít, tak abyste plnili a neodvolávali se na obchodní podmínky.
Vomáčka: dost slyšitelný povzdech. Vy chcete pojištění abyste mohla spáchat sebevraždu.
Ja: Ne, chci pojištění, které dokáže pokrýt veškeré nehody, které se mohou v budoucnosti stát
Vomáčka: No, víte, nejsme si jistý zdali tento hovor nebyl omyl.
Ja: Byl, od samého začátku a vzhledem k tomu, že ho považuji za obtěžující, tak tímto uděluji nesouhlas s používáním mého telefonního čísla a dle zákona o gdpr žádám o vymazání z vaší databáze.
Vomáčka:To se spolehněte. Nashledanou

Uff.... Moc nevydržel, ten minule šel alespoň do výluk hledat....
Trochu jsem si ulevila, ale ne tolik kolik bych si představovala.
Oběd. Pomůže mi se najíst.
Ne, nepomůže a tentokrát ani nepřišla gastrodemence, takže zase nic.

Slečno Neznámá, vy dneska jedete jako drak. Takové pracovní tempo jsem u vás dlouho nezažil. Prosím nerušte mne, pokud něco nepotřebujete. Vedoucí zase vycouval ze dveří. Pochopil.

Zprávy, zprávy, zprávy.... Furt pípají, furt píše. Sakra, vzdej to. Dneska to fakt vzdej nebo ti vyčtu i globální oteplování.
Hle v 15h - Ty máš teda dneska náladu

No, konečně jsi si všiml od rána od 7h....
To ti to trvalo.
Sama sobě si nadávám, že on za to nemůže, ale prostě si nemůžu pomoct.

Odpovídám: Mám no, stává se. Zvažuji zda má smysl se scházet.

Píše:To je výborný, tak já si celý den myslím, že máš akorát hodně práce a ty jako nemáš náladu?

Já: Ano, pracuji a zároveň mám prostě nahovnoblbounaladu a nechci ji na tebe přenášet, tak prostě si myslím, že bude lepší, když se dnes neuvidíme.

Začala smršť zpráv, až ta hlasová mě donutí vytočit jeho číslo.

Tak mě poslouchej, prostě mám takovou náladu, nebudu to rozebírat po zprávách. Tak si řekni, zda se chceš vidět nebo ne. Já mohu, ale nic ode mne neočekávej.
Je chvíli ticho a řekne, dobře chci. Takovou jsem tě ještě nezažil a neviděl, tak to chci risknout.
Dobře, pak si nestěžuj. Sejdeme se dle původní domluvy. Ahoj. Čau.

Dělá si legraci ? Jako vážně mi řekl čau?
Tvl, jako chlapče, tak teď jsi to zazdil ještě víc a to jsem si chvíli myslela, že by jsi mě z té nálady mohl dostat.

Jsem na té benzínce o chvíli dřív, potřebuji cukr. Hodně cukru, kupuji si moccacino, vidím ho přicházet za sklem a za chvíli slyším, jak se rozjíždí dveře od sebe, když vstupuje do prostor pumpy.
Jde k pultu si něco koupit.
Ne, nepodívám se na něj. Neulehčím mu to. To máš za to čau.
Netečně odcházím ven, i se ujistit, že uvnitř je to skutečně on.
Byl.
Přichází ven, rovnou ke mě, chytá mě za bradu a dává mi polibek.
Dříve než se stihnu vzpamatovat, dává mi do ruky čokoládu. Koukám na něj a donutí mě to konečně vykouzlit úsměv na rtech.
Myslím si, že potřebuješ cukr.
Já vím, proto mám to moccacino s cukrem navíc.
Tak sichr je sichr. Sněz to!
Teď ne. Teď nechci.
Říkám ti, sněz to a hned!
Chlapec je najednou nějaký direktivní.. Co si jako o sobě myslí.
Ale nemá smysl se dál dohadovat, takže otvírám kitkat a jím.
Házím po něm klíče, řídíš.
On je potěšen, já to nemusím řešit a svět se začíná vracet do rovnováhy, ikdyž...
Po cestě se ptá, jaký jsi měla den, chtěl vědět co stojí za mou blbou náladou. Já jsem to v koutku duše tušila, ale rozhodně to neřeknu. Teď ne.
Ničeho se nedopídil. Uff. Ikdyž kolem toho dost kroužil.
Když se dostaneme do ložnice, je znát, že jsem trochu lepší, ale ne tak jak by bylo optimální, tak po taktice cukru ještě volí masáž.
Protože ji zbožňuji, tak se ani nebráním, lehám si na břicho, stehna semknu pevně k sobě a nechávám ho rozehrát tanec po mých zádech.
Užívám si to, ale zatím sexuální napětí ve mě nesílí.
Nechávám ho jemně vplout mezi ta stehna a přeji si aby jsi mě odblokoval hraním s kundičkou.
Chci sex! Chci veškerou tu negativní energii vyplavit.
Leje mi olej mezi půlky, vtírá ho všude, kam dovolím.
Dovoluji mu vnořit prsty do mne, cítím, že se začal dmout pýchou, že to konečně dokázal. Rukou sahám po poklopci a kalhoty letí k zemi. Začínám si hrát s ptákem, slyším, jak mu to dělá dobře.
Ale já chci udělat dobře.
Teď to není o něm.
Chytám ho za ruku, lehce s ní trhnu a naznačím mu, aby jsi šel ke mě do postele.
Okamžitě mé přání plní.
Jdu na čtyři, ale nemá přístup, chápe, lehá si na záda, sednu si na něj a jemně třu klitoris o jeho podbřišek, cítím, jak mám na zadečku jeho ocas. Chytá mě za boky a jemně naznačuje kopulační pohyby. Chce to. Chce ho do mě dostat.
Chytám ho za ruce nad hlavou a teď si to řídím já. Když vidím jeho očekávání, tak neodolám a napíchnu se. Tvrdě až na dno.
Udělám pár rychlých temp abych ho vyburcovala a přestanu. Dnes kašlu na tebe.
Jde mi jen egoisticky o mne.
Pouštím ruce a nechávám je putovat po mém těle a začínám se pomalu vrtět na ohonu. Teď je to můj ohon.
Zrychluji přírazy a zase do mne vlétne ten kulový blesk když koukám na jeho tvář.
Vím, že to nemá rád, ale nemůžu si pomoct, napřáhnu ruku a chci mu dát facku.
Chci uvolnit vztek.
Vztek na něj.
Jenže se mýlím, chytá ji v letu, okamžitě mi stáhne ruce podél těla, jedním pohybem jsem najednou pod ním.

Tos nezvládla mi proběhne hlavou …chtěla jsi moc a nemáš nic…

Ocelový ocas mě nemilosrdně šuká, kunda čvachtá, jdeme do cíle.
Chytá mě za krk, aby mi ukázal kdo je tady pánem.
Když přivřu oči v očekávání mého vrcholu, tak mi příletne jeho ruka na mou tvář.
Plesk.
Tou fackou mě úplně odstřelil, spustil můj mokrý orgasmus, který ho vytlačil z mého nitra, využil toho, vrátil se zpět, ještě párkrát přirazil a naplnil…

Když mě následně hladil po zádech a já konečně vrněla jako kotě, tak se zeptal…

Už máš konečně lepší náladu?